Jednou v šedesátých letech napadlo tehdejšího prezidenta Antonína Novotného přesvědčit se o tom, jak jej mají lidé rádi. Převlékl se a ve svetru a trochu jinak učesaný, aby jej lidi nepoznali, se sám bez doprovodu vypravil do jedné hospody.
Přisedl si ke stolu, kde popíjeli pivo dělníci z Kolbenky a poručil si také pivo.
Prezident s lidmi u stolu začal klábosit a když už s nimi probral fotbal, ženské, tak se jich odhodlal zeptat … ” A poslyšte, máte rádi prezidenta Novotného?”
Během minuty u stolu s ním nikdo neseděl. Každý z dělníků popíjející pivo dopil a vymluvil se, že má být už dávno doma.
Prezident Novotný se průzkumu o své oblíbenosti nevzdal a po vypití prvního pivo si přesedl k dalšímu stolu, kde byla jedna židle volná.
Situace se opakovala. Po srdečné rozpravě o fotbale, počasí a ženských se zase hlava státu odhodlala kolemsedících zeptat. “A co ten na Hradě, ten prezident, máte jej rádi,” Ještě dříve než u prvního průzkumu nálad obyvatelstva k prezidentovi země spolusedící u stolu uprchli od Antonína Novotného, aniž by jej poznali.
Prezident Novotný trochu překvapený ze situace, která se opakovala, rozhodl se ještě jednou se optat někohlo z lidu, jak jej lidi mají rádi.
Proto si Antonín Novotný přisedl k osamělému muži u dalšího stolu a začal si s ním povídat. Po veselé rozpravě o všem možném s mužem, který se celý život živil rukama plné mozolů, odhodlal se prezident svého spolusedícího u stolu opat. “A prezidenta Novotného, máš ho rád. Řekmi mi pravdu?”
Muž se tentokrát nevytratil od stolu, jen požádal prezidenta Novotného v převlečení o čas.
“Abych ti řekl skutečnou pravdu, to se musím ještě na kuráž napít dalšího piva,” prohlásil dělník a když jej po čase vypil, prezident stále nalehál na odpověď.
“To ti tady nemůžu říci. Tady v hospodě je plno lidí, kteří nás mohou poslouchat. Musíme jít na záchod,” požadoval od prezidenta Novotného a ten jeho přání splnil.
Prezidentův společník od stolu v hospodě přivedl tedy prezidenta Novotného na záchod a ten se znovu zeptal.
“A prezidenta, jaký je, máš ho rád?”
Tázaný se rozhlédl po záchodě, zda-li je tam s prezidentem skutečně osamocený a pak se naklonil k uchu Novotného, aby mu potichu odpověděl.
“Já ho mám docela rád!”
(zdroj: prvnizpravy.cz, foto: archiv)
