Na základě stížností obrovsky pobouřených rodičů autistů a na základě dalších odsuzujících ohlasů Matýs nakonec rezignoval na svou přední funkci v České psychiatrické společnosti. Zkušený odborník s dlouholetou praxí se stal obětí podivné politické korektnosti.Greta příliš ulpívá na svých obsedantních názorech a její rodiče jí pořádně nevysvětlili, kde jsou hranice. Všichni tři potřebují odbornou pomoc. Autisté obecně neumí rozpoznat, co je dobro a co je zlo, a a nechápou, co je to spravedlnost.
To jsou některé z názorů psychiatra na Gretin hysterický projev na konferenci státníků o klimatu. (Celý rozhovor zde )
To ovšem narazil. Podle ministerstva zdravotnictví jsou jeho výroky dehonestující a neprofesionální. Psychiatrická společnost, v čele jejíž dětské sekce stál Matýs 15 let, se od jeho slov distancovala. Prý vyznívají vůči osobám s poruchami autistického spektra negativně.
A rodiče autistů si na něj stěžovali přímo otevřeným dopisem. Mají za to, že pedopsychiatr Matýs hodnotí autisty i jejich rodiče na základě překonaných poznatků z minulého století. Jeden politický komentátor, který se sám označil za autistu, Matýse v emotivním textu dokonce vyzval, ať autistům alespoň neškodí.
Matýsovo vyjádření přitom v celé plejádě názorů nejrůznějších krasoduchů na téma Greta vyčnívá právě svou odborností a snahou o objektivní posouzení. Čtenář jeho slov si může alespoň říct: „Aha, takhle to tedy vidí expert na psychiatrii.“ A přitom nemusí nutně souhlasit se vším. Vždyť tomu také zas až tak nerozumí. Stejně tak, jako valná většina ostatních mudrlantů.
O odborné relevanci Matýsových názorů nakonec ale rozhodli především rozhořčení rodiče autistů – nejspíš sami autisté, protože na nemoci se z 90 % podílejí geny. Pod jejich nátlakem potom Matýse odsoudila i odborná veřejnost a ministerstvo. Na začátku aféry se přitom ozývalo, že Matýse zřejmě za jeho slova „sestřelit“ nepůjde, protože jeho způsobilost i praxe je neoddiskutovatelná a jeho pozice proto neotřesitelná.
No, jo. Když ono se to těch nemocných dotklo, co o nich pan doktor řekl. Normální člověk přijímá lékařovu diagnózu s povděkem, protože je rád, že ví, kde je problém a jak ho řešit. Jenže zkuste říct bláznovi, že je cvok!
Člověk přitom nemusí mít přímo atestaci z psychiatrie, aby si všiml, že milá Greta – se vší úctou k její upřímné snaze zachránit svět – to v hlavě v pořádku úplně nemá. Ale to se dnes už říkat nesmí. Stejně tak se musíte jen zdvořile usmívat, když se vám 180 cm vysoký a špatně oholený chlap snaží namluvit, že je žena, protože to zkrátka právě teď tak cítí.
Psychiatrické léčebny jsou přitom plné těch, kdo si o sobě myslí, že jsou Napoleon nebo třeba sluníčko sedmitečné. V tomhle případě – při určování pohlaví na základě vnitřních pocitů – se ale smát nesmíte, ani volat doktora Chocholouška. Musíte ho/ji oslovovat přesně v tom rodě, který si usmyslel/a. Jinak se totiž může cítit dehonestován/a a pohoršen/a. A běda, budete-li zastávat nějakou významnou funkci. Mohlo by se klidně stát, že se ten cvok pořádně naštve a může vás uštvat až k rezignaci. Pravda se totiž neříká!
(zdroj: nwoo.org, foto: Pixabay)
