Lisabonskou smlouvu nelze standardně vypovědět s roční výpovědní lhůtou, jako jiné mezinárodní smlouvy, které se řídí Vídeňskou úmluvou o mezinárodním smluvním právu. Lisabonská obsahuje omezení, za jakých může smluvní strana smluvní vztah opustit.
Jak uvádí Lisabonská smlouva, „Členský stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií.“ Pokud se dohodu nepovede uzavřít, ukončuje se členství do dvou let od podání žádosti. Tak např. pokud by v roce 2014 vytvořila vládu většina, která by se shodla na podání žádosti o vystoupení, došlo by k ukončení členství v roce 2016.
Vystoupení z EU by neznamenalo ukončení volného obchodu. Možná to málokdo ví, ale volný obchod s evropskými zeměmi nám nezajišťuje Evropská unie, ale Evropský hospodářský prostor – separátní dohoda o volném obchodu mezi evropskými zeměmi, která zahrnuje kromě států EU i Norsko, Island a Lichtenštejnsko.
Vojenskou bezpečnost nám nezajišťuje EU, ale Smlouva o severoatlantické spolupráci (NATO).
EU zajišťuje především společné rozhodování o daních, kvótách na obnovitelné zdroje energie, o členských příspěvcích a dotacích, o komisařích.
To dobré na západoevropské spolupráci – volný obchod a mezinárodní bezpečnost – nezajišťuje EU, ale EHP a NATO.
Příklad Grónska
Grónsko se stalo spolu s Dánskem – jako dánské území – členem Evropských společenství v roce 1973, přestože přes 70% voličů v Grónsku hlasovalo proti vstupu. Po té, co Grónsko získalo v roce 1979 samosprávný status, konalo se 23. února 1982 úspěšné referendum o vystoupení z ES.
V reakci na grónské referendum členské země Evropských společenství uzavřely Smlouvu o vystoupení Grónska – dodatek k zakládající smlouvě, který stanoví, že se zakládající smlouva nevztahuje na Grónsko.
Alternativa – EFTA
Ačkoliv pouhým samotným vystoupením z EU by Česká republika měla dostatečně smluvně zajištěnou koexistenci se sousedy – volných obchod a vojenskou bezpečnost, bylo by dobré současně požádat o vstup do EFTA, Evropského sdružení volného obchodu.
EFTA je přátelská organizace, smlouva o založení EFTA má asi tak stokrát méně stran než smlouvy EU. Hlasování v Radě EFTA o společných záležitostech není odvislé od velikosti populace daného státu, ale každý stát má jeden hlas. Státy EFTA nemají žádné mezinárodní přerozdělování peněz mezi sebou, respektují se jako suverénní státy s vlastní daňovou, hospodářskou, imigrační aj. politikou.
Závěr
Evropská unie má alternativu. Vystoupení z EU znamená, že by normálně pokračovalo naše členství v Evropském hospodářském prostoru, které zaručuje volný obchod se zeměmi EU. Bezpečnostní ukotvení má Česká republika v rámci NATO a rozumnou podobu evropské spolupráce by mohla hledat v rámci EFTA.
Pro vystoupení z EU samozřejmě zatím neexistuje v České republice politická většina. Jsem ale hluboce přesvědčen, že negativa Lisabonské smlouvy povedou k nárůstu počtu zastánců samostatnosti.
Autor: Petr Mach, zdroj: reformy.cz
