Těmito slovy začal úvodník deníku Wall Street Journal 20. října 2021, to je ještě předtím než Rusko shromáždilo své jednotky na ukrajinské hranici a žádný analytik ani think tank si nedokázal představit, že se schyluje k nemyslitelnému. Úvodník pokračoval:
“Evropští lídři sabotovali energetiku svých zemí ve jménu klimatické agendy, která sice nebude mít žádný vliv na klima, ale zato zvyšuje ceny energií, poškozuje spotřebitele a průmysl a nyní navíc posiluje tyrany v Kremlu.”
“Velká Británie a EU se zavázaly ke snížení emise skleníkových plynů na nulu do roku 2050 a chtějí toho dosáhnout tak, že uzavřou uhelné elektrárny a nalijí miliardy do solárních a větrných projektů. Německo a několik dalších evropských zemí povětšinou zakázaly frakování. V důsledku toho se evropští lídři ocitli v pozici námořníků z 16. století, kteří se modlili za příznivý vítr a hezké počasí, protože ceny energií budou stoupat a klesat v závislosti na oblačnosti a povětrnostních podmínkách.”
“Německo si také samo pod sebou podřezalo větev, když se kancléřka Angela Merkelová v přehnané reakci na havárii ve Fukušimě v roce 2011 rozhodla zrušit jadernou energetiku.”
Konstantin Kosačev, vlivný ruský zákonodárce, nedávno agentuře Bloomberg řekl: “Nemůžeme někoho zachraňovat a napravovat jeho chyby, kterých jsme se nedopustili.” Taková syrová poctivost je v bolestném kontrastu s evropskou naivitou.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen se nedávno setkala s aktivisty z hnutí “Fridays for Future” inspirovaného Gretou Thunberg, a to navzdory odpovědnosti těchto ekologických aktivistů za evropský energetický masochismus, jak to deník Wall Street Journal nazval v jiném úvodníku.
Spisovatel Michael Shellenberger, který také nedávno odsoudil klimatickou politiku Evropy a na Substacku zveřejnil příspěvek s názvem “Zelené bludy Západu posílily Putina”, řekl:
“Zatímco Západ upadl do hypnotického transu ohledně napravení svého vztahu k přírodě, odvrácení klimatické apokalypsy a uctívání puberťačky Grety, tak Vladimir Putin začal jednat.”
Jeden z důvodů německé katastrofální energetické politiky – zaměření na ruský plyn a čínské solární panely místo na domácí jadernou energii a výrobu energie z fosilních paliv – odhalil Fabien Bouglé ve své knize Nucléaire, les vérités cachées (“Jaderná energie, skryté pravdy”). V nedávném rozhovoru pro deník Le Figaro řekl:
“Můj výzkum jasně ukázal, že Německo vedlo ekonomickou válku proti francouzské jaderné energetice. Ve spojení s ekologickými nevládními organizacemi bojujícími proti jaderné energetice a podporujícími větrnou energetiku se náš soused již léta snaží očerňovat náš jaderný průmysl nejen v naší zemi, ale také v Bruselu. Armáda německých lobbistů spolupracuje s Evropskou komisí ve snaze zabránit tomu, aby se francouzská jaderná energetika dostala na seznam způsobů výroby energie považovaných za ‘zelené’ kvůli své nízkouhlíkové povaze.”
Na podzim roku 2021 proběhla Konference OSN o změně klimatu známá také jako COP26 a byla to groteskní podívaná – bylo to takové ekologické Versailles. Bohatí, mocní a ctnostní lidé ze všech koutů světa se sešli v Glasgowě, aby občanům západních zemí sdělili, jak moc svým způsobem života škodí planetě. Přiletěli svými soukromými tryskáči, aby si stěžovali na zamoření emisemi z leteckého průmyslu. Hlavní vědecký poradce britské vlády Patrick Vallance řekl, že každý člověk by měl jíst méně masa a méně létat. Pak byla zveřejněna zpráva, že mezinárodní vůdci a korporátní manažeři přiletěli na konferenci COP26 400 soukromými tryskáči.
Britský princ Charles z jednoho ze svých paláců vzkázal, že COP26 je “poslední šance” planety. Britská královská rodina přitom za posledních pět let nalétala tolik kilometrů, jako kdyby letěla na Měsíc a zpět.
Zatímco Němci všechny ostatní poučovali o klimatu, deník Washington Post nás informoval o jejich pokrytectví:
“Německo se vidí v pozici klimatického lídra. Ale stále se v Německu ničí vesnice kvůli uhelným dolům…. Zející černohnědá jizva v zemi, kterou je německý uhelný důl Garzweiler, už pohltila více než tucet vesnic. Staleté kostely a rodinné domy byly zbourány a zem, na které byly postaveny, byla obrácena vzhůru nohama. Zemědělská půda zmizela, hřbitovy byly přemístěny.”
Jen samotný důl Garzweiler je velký téměř jako Manhattan. Proto bylo Německo označeno za největšího znečišťovatele – producenta CO2 – v Evropě. Před šesti lety nás na konferenci COP21 bývalý polský premiér Jerzy Buzek varoval: “Nebuďme pokrytci: Němci budují další uhelné elektrárny, aby podpořili svůj sektor obnovitelné energie.”
V listopadu 2021 Thomas Friedman v deníku New York Times napsal:
Rob Litwak, bezpečnostní expert z think tanku Woodrow Wilson International Center for Scholars v nedávné eseji o soupeření velmocí a klimatické změně připomněl otázku, kterou prezident Ronald Reagan položil sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi na procházce během Ženevského summitu v roce 1985.
Michail Gorbačov to později popsal takto: “Prezident Reagan mi najednou řekl: ‘Co byste udělali, kdyby Spojené státy náhle napadl někdo z vesmíru? Pomohli byste nám?'”…
Litwak chtěl převyprávěním tohoto příběhu samozřejmě zdůraznit to, že dnes čelíme podobné, svět ohrožující hrozbě – nikoliv však od mimozemšťanů, ale od mnohem známější a kdysi zdánlivě vlídné síly: od našeho klimatu.
Progresivní američtí koumáci tak až do října snili o spojenectví mezi Západem, Ruskem a Čínou proti globálnímu oteplování. Nyní, když se Západ izoloval od Ruska – největšího dodavatele energií pro Evropu – o tom už nikdo nemluví.
Lednové setkání v Glasgowě již upadlo v zapomnění. V zájmu překonání energetické krize zvýšila EU ve srovnání s rokem 2021 dovoz uhlí o více než 56 %. Uhelný úřad britské vlády povolil jednomu uhelnému dolu ve Walesu zvýšit během příštích dvaceti let těžbu uhlí o 40 milionů tun.
Německo, které je na ruském plynu závislé a kterému vládnou Zelení spolu se Sociálními demokraty, bylo ze své energetické situace tak zoufalé, že muselo pozastavit plánované uzavření svých jaderných elektráren. O uzavření reaktorů rozhodla tehdejší kancléřka Angela Merkelová po havárii ve Fukušimě. Přední německý ekonom Hans-Werner Sinn napsal:
“V krátkodobém i dlouhodobém horizontu nebude Německo schopno ukončit dovoz ruského plynu, aniž by vznikl ekonomický chaos…. Slib Německa opustit uhlí a jadernou energii – zdroje energie, které by mu zajistily určitou míru soběstačnosti a autonomie – představuje nyní pro tuto zemi velké nebezpečí.”
Jak se ukázalo, tak Rusko údajně podporovalo, často prostřednictvím “temných peněz” přes Bermudy – kde neexistuje ohlašovací povinnost, že finanční prostředky pocházejí od cizí vlády – “zelené” kampaně proti jaderné energii, aby zajistilo závislost Západu na dovozu ruských fosilních paliv. (Poznámka překladatele: Dark money jsou anonymní finanční dary, peníze utajeného původu.) Podle článku na serveru The Hill:
“V roce 2014 – ve stejném roce, kdy Rusko anektovalo Krym – tehdejší generální tajemník Severoatlantické aliance (NATO) Anders Fogh Rasmussen varoval, že Rusko skrytě pracuje na podkopání evropské a americké produkce fosilních paliv….”
“Podle deníku The Guardian Anders Fogh Rasmussen… ve své prezentaci v jednom londýnském think tanku řekl: ‘Někteří naši spojenci hlásí, že Rusko se v rámci svých sofistikovaných informačních a dezinformačních operací aktivně zapojilo do činnosti takzvaných nevládních organizací – ekologických organizací bojujících proti těžbě břidlicového plynu – s cílem udržet závislost Evropy na dováženém ruském plynu.'”
Dominique Reynié, profesor politologie na pařížském Institutu politických studií (Institut d’Etudes Politiques) v rozhovoru pro televizní stanici CNews nedávno poznamenal:
“Zjistili jsme, že Gazprom financuje zejména nevládní organizace zaměřené na ochranu životního prostředí, z nichž se někteří aktivisté stali v některých evropských zemích, například v Belgii, dokonce ministry. Jako členové vlády se pak zjevně snažili Gazpromu vše oplatit tím, že prosazovali odklon země od jaderné energetiky.”
Nedělník Sunday Times uvedl, že jako “loutka” financovaná Moskvou byla označena také německá Nadace pro ochranu klimatu a životního prostředí (Stiftung Klima- und Umweltschutz MV), která údajně obdržela od Gazpromu více než 17 milionů eur.
Nadaci založila letos premiérka Meklenburska-Pomořanska Manuela Schwesig (Sociálnědemokratická strana Německa, SPD) a spojenkyně bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera, který je předsedou představenstva ve společnostech, které vlastní plynovody Nord Stream a Nord Stream II, postavené pro přepravu plynu z Ruska do Německa. Schröder také působil v představenstvech ruských státem podporovaných energetických společností.
Vyšetřování provedené on-line magazínem Unherd navíc odhalilo, že environmentalisty na Západě financuje také Čína:
“Několik bloků od náměstí Nebeského klidu, uprostřed nádherných prostorů pekingského kongresového centra Beijing Hotel Convention Centre, se v září 2021 shromáždila řada vysokých představitelů Komunistické strany Číny, aby vyslali jasné poselství – zaměření se na snižování uhlíkových emisí…. Čína bude podporovat rozvoj zelených technologií a neustále zlepšovat své životní prostředí.” Výroční valná hromada Čínské rady pro mezinárodní spolupráci v oblasti životního prostředí a rozvoje (CCICED, China Council for International Co-operation on Environment and Development) byla v plném proudu….”
“Jak sál vřel optimistickou ekologickou rétorikou, tak se dalo lehce zapomenout na to, že je Čína největším světovým producentem skleníkových plynů – a že jen nové uhelné elektrárny, které jsou momentálně v Číně ve výstavbě, budou mít větší výkon, než mají všechny současné fungující britské….”
“Podle oficiální zprávy z konference chválili ‘členové zahraničního výboru a jejich partneři budování čínské ekologické civilizace a její nové a stále větší příspěvky k podpoře budování čistého a krásného světa’.”
Přítomni byli profesor lord Nicholas Stern, prezident Grantham Center on Climate Change přidruženého k London School of Economics, bývalý hlavní ekonom Světové banky a poradce britských vlád pro ekologii; Kate Hampton, výkonná ředitelka Children’s Investment Fund Foundation (CIFF), která je údajně financována předním ekologickým filantropem miliardářem Christopherem Hohnem a fondem World Wide Fund for Nature-UK, jehož prezidentem je princ Charles.
Co znepokojovalo amerického “klimatického cara” Johna Kerryho v době, kdy se Evropa snažila vypořádat s důsledky své vlastní energetické sebevraždy, a když byla Putinova vyhlazovací válka na Ukrajině na spadnutí? Nejvíce jej znepokojoval “masivní dopad války” na produkci emisí a to, že válka odvede pozornost od boje proti změně klimatu. “Doufám, že prezident Putin nám pomůže setrvat na správné cestě s ohledem na to, co musíme udělat pro klima,” řekl BBC.
Dalším podvodem je také to, že navzdory tomu, že Německo a Francie mají dostatek zásob zemního plynu, aby nahradily ruský plyn na více než 20 let, tak byla jeho těžba “z ekologických důvodů” zakázána.
Novinář Michael Shellenberger k tomu poznamenal:
“Rusko využilo svou ekonomiku, která je v porovnání s německou ekonomikou poloviční, aby ukončilo éru po studené válce a porazilo NATO.”
“Dosáhlo toho agresí, zemním plynem a jadernou energií.”
“Amerika musí vyprodukovat mnohem více jaderného paliva, zemního plynu a ropy, jinak liberálně demokratická západní civilizace zahyne.”
Ulf Poschardt v deníku Die Welt napsal:
“Vladimir Putin si může dělat, co chce, protože prokoukl slabost Západu: Evropa a zvláště Němci jsou v úpadku, podporují své špičkové umělce a podřizují se naivně pomýlenému duchu doby…. Putin se dívá na Německo a vidí ho jako federativní republiku šašků. A šašků se on nebojí.”
Nyní se Evropa snaží snížit svou závislost na ruském plynu. Ale co bude dál?
Giulio Meotti je kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.
