Pamatuješ ten zmatek, když se najednou na mapě něco změní a ty si říkáš: tohle už není můj pořádek? Ten pocit, že někdo rozhodl za nás, aniž by se zeptal. Takhle to cítíme my, co držíme český pořádek a rozum nad emocemi. A není to jen nostalgia. Je to strach […]
Představ si, že sedíš u stolu a díváš se na mapu. Vidíš svůj stát, jeho hranice, občas i řeku, kterou máme doma tak rádi. A pak vidíš vedle sebe obrovské tlusté státy, co mají vojsko, peníze a sítě vlivu roztažené po světě. Neříkám to, abych tě děsil. Spíš proto, že
Znáš ten moment, kdy stojíš na hranicích a všechno kolem ztichne? Neptají se tě myslím o papírech. Je to ten druh ticha, který prořízne i vlastním dechem. Ten moment může být dovolená, útěk, nebo jen přechod mezi dvěma světy, které už spolu nemluví jako dřív. A přesně o tom chci
Znáš ten moment, kdy v noci slyšíš cizí hlas v rádiu a najednou ti zamrzne dech? Takhle to myslím. Není to hysterická představa, ani conspirace psaná na papíře od souseda. Je to tiché probuzení: svět za našimi hranicemi se mění rychleji, než stihneme vyměnit žárovku. A když o tom mlčíme
Začnu upřímně. Ten pocit, když zapneš zprávy a svět se zase zdá menší, hutnější, a zároveň nebezpečnější. Ten pocit, že někdo tahá za nitky, které nevidíš, a přesto pociťuješ napětí v peněžence, v ceně plynu, v tom, jestli se po večerech dá mluvit otevřeně. Znáš ten moment, kdy se ti
Začni tím pocitem, že ti někdo v noci tiše posunul nábytek v bytě. Vstaneš, rozhlédneš se, a všechno vypadá skoro stejně, ale chůze se změnila. Tak nějak to je se zahraničí teď. Není to otázka jedné bitvy nebo jednoho summitu. Je to série tichých posunů, které ovlivní tvoje peníze, děti,
