Skoro by se chtělo říci, že celá naše země jsou tzv. sluníčkáři a vítači. Když se začala více prosazovat migrační krize, objevili se lidé, kteří až nekriticky vítali všechny migranty. Byli kritizováni od jiných a nazýváni také sluníčkáři a pražskou kavárnou. Přesně ti samí lidé, kteří počínání kritizovali, se však stali posléze sami vítači a jejich prohlášení si nic nezadali s těmi, které ještě nedávno kritizovali. Je velmi zajímavé, že v obou případech za vítáním stály investice. Na jedné straně do programů pro uprchlíky a imigranty, na straně druhé jako záruka investic do určitých a vybraných podniků. V konečném součtu se tak stala Česká republika vlastně sluníčková a pražsko kavárenská téměř celá.

Návštěva viděna historií.

A do takové země uprostřed Evropy přijel zástupce země, která má sama velké problémy s lidskými právy a co víc, ani s tou ekonomikou to zase není tak uplně růžové.  Občané národa jsou dědicové unikátní civilizace a výjimečného osudu a právě to je opravňuje k privilegovanému postavení ve světě. Dalo by se hádat, kdo je autorem této myšlenky. Jistě bychom se dostali hluboko do lidských dějin, protože je stará jak lidstvo samo. Přesto je to myšlenka, kterou se zaštiťovali diktátoři celého světa vždy v době, když chtěli svůj národ pozvednout, aktivizovat a prosadit svoje cíle. Stát se těmi, kteří se snaží národ zachránit. Snad každý národ si prošel takovým obdobím. Když se nedaří a národ upadá do letargie a mohlo by se stát, že se jeho jednota a celistvost rozpadne, přijde zpravidla vždy někdo, kdo se postaví do čela a řekne, že si za to země sama nemůže a že je předurčena na základě své minulosti k velkým zítřkům.  Lidé mají vizi. Dostanou jasnou linku a jejich sebevědomí se zvedne. Na základě i nereálných skutečností začnou takový program realizovat. V dějinách např. Francouzi s Napoleonem nebo ve třicátých letech dvacátého století Hitler v Německu nebo Stalin v Rusku. Koncept je stále stejný. Pro národ se vytvoří sen. Sen o ráji v zemi, kde žijeme, protože jsme to my ten národ, který je svojí historií předurčen k velikým skutkům. Pokud se takové myšlenky chopí jako v nedávné minulosti osobnost, která je přesvědčivá, dokáže dovést mnohdy svůj národ na hranici zkázy. Co však udělá vždy je, že dá lidem práci a začne mohutně investovat. Bez ohledu na reálnou výkonost ekonomiky. Vždy se přece najde někdo, kdo takové supervelmoci půjčí. Začne budovat infrastrukturu a začne investovat do podniků po celém světě. Nejde o investice menších podniků, ale masivní investice do základních struktur jiných zemí. Pokud se dokáže taková aktivita dobře zdůvodnit a takový důvod najdete vždy, je vyhráno. Většinou se mluví o strategických partnerstvích, přátelských vztazích a míru ve světě. To jsou komodity, kterým nikdo neodolá. A tak se pomalu získává vliv a nikdo si zpočátku nevšimne, co se vlastně děje. A pokud se taková hrstka blouznivců najde, jsou označeny za nepřátelské a extrémistické osoby či spolky.

Podobnost s byznysem

Ostatně podobná taktika se dá vysledovat i v obchodě a byznysu. Nastaví-li se dostatečně široký úvěrový rámec a jsou-li investice správně zacílené, je vlastně vyhráno. Mnohdy se dá tímto způsobem přebírat i zdravá firma majitelům, který mají jasný plán a postavili dobře firmu. Stane-li se problém, již to není o společnosti, která takový úvěrový rámec dostala, ale o životě firmy, která přijala takovou investici, protože chtě nechtě je již s investicí svázána. A přijde-li problém, vlastník investice jasně ukáže, že on je zaměstnavatelem tolika lidí a přece nechcete, aby ti odešli na úřad práce a tím zatížili mandatorní výdaje. Stát pak většinou nemá šanci jinou než ustoupit. V případě států je celý model velmi podobný. Státy se pak stávají nesvéprávnými ve svých rozhodnutích.

Jsme členy EU a NATO?

Vystoupení prezidenta republiky do čínské televize ve smyslu, že jsme znovu nezávislou zemí, která není již tolik vázána na EU a Spojené státy, lehce pokulhává. Především pro zapojení naší země do struktur EU a NATO. Pokud takový postup není konzultován a komunikován, dostává se pak Česká republika do vážných problémů a potíží. Nejen v oblasti pohledu na nás v rámci těchto struktur, ale také v rámci dohod, které Česká republika uzavřela. Není tak daleko doba, kdy sám prezident kritizoval předchozí vládu za to, že není dostatečně proevropská. Ale jistě se takový posun dá zdůvodnit heslem, že jen hlupák nemění svoje názory. To je sice pravda, protože se každý člověk určitým způsobem vyvíjí a z hlediska lidské psychologie je jeho názor určen stupněm jeho poznání, rozhodně však by se neměl, a u politika ve vrcholné funkci obzvlášť, měnit jeho názor na základě výše investic atd. Ostatně i ministři jsou mnohdy překvapení, když projeví názor a jsou v případě nesouhlasu hned interpelováni ve smyslu, že takové nejsou dohody. Stalo se to již několikrát před výše zmíněnou návštěvou a bude se tak jistě dít i teď. Možná o něco více. Na ulici bylo rušno. Tibetské vlajky byly vnímány jako něco neslušného a čínské těmi, které zastiňovaly vlajky naše. Tento souboj vlajkonošů připomínal mnohdy spíše utkání na fotbalovém stadionu a ne státní návštěvu. Čeští politici se z valné většiny neodvažovali zvednout téma lidských práv, protože investice, byť je otázkou jak reálné, jsou prostě na prvním místě.

Opravdové zastání lidských práv

A tak jediný, kdo podle mého názoru téma lidských práv opravdu zvedl, byl Arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka, který při večeři při příležitosti státní návštěvy nejen, že čínskému prezidentovi předal dopis v němž upozorňuje na nesvobodné postavení křesťanů a pronásledování věřících v Číně, ale také knihu Bohuslava Reynka. Navíc jasně ukázal, že Česká republika je demokratickou společností, která ctí názorovou rozdílnost a náboženskou svobodu. Navíc i vedení Sněmovny Parlamentu České republiky ukázalo, že i v době takové návštěvy je schopno ukázat tuto svobodu, když se v den a chvíli oslavných salv na Pražském hradě světila Kaple v Dolní komoře Parlamentu. Účast zástupců poslanců, katolické církve, ekumenické rady církví a židovské obce jen ukázala, na jakých základech stojí naše minulost v době oslav 700.-tého výročí narození Karla IV. Je to daleko větší gesto odvahy než snaha o prolomení policejního kordonu s Tibetskou vlajkou. Ostatně je nutné říci, že i když je Tibet symbol, porušování lidských práv se v Číně netýká právě jen obyvatel tohoto národa.

Nový čínský sen

Tzv. Čínský sen se má uskutečnit v roce 2049 právě v době, kdy bude Čína slavit 100 let od revoluce Maoce-Tunga. V tuto dobu by měla být Čína právě nejvyspělejší zemí na světě. Mnohdy se připomínalo, jak velký posun udělala Čína za posledních dvacet let. Je však nutné podotknout, že by se tak nestalo bez masivních investic ze zahraničí. Někteří z nich učinili těžkou zkušenost, když v dobré víře své produkty a investice v Číně udělali, aby se pak vrátili domů zklamaní, když jim byly jejich produkty okopírovány a jejich investice nevráceny. Je smutné, že právě Čína je tímto nechvalně proslulá. Škodí to hlavně její pověsti. Navíc vede k zasmyšlení na jakém základu či investicích její současný úspěch stojí a jaké investice se nám vracejí. Političtí analytici charakterizují  kurz současného prezidenta jako nacionalistickou variantu marxismu. Je zajímavé, že marxismus jako učení vlastně vychází z ideií Karla Marxe, tedy příslušníka Evropy, Německa. Jen se tím dokazuje propojenost světa z pohledu ideií a znovu myšlenku, že mnohé sociální modely, které byly pak dále rozpracovány do jiných konceptů, mají svůj základ právě v Evropě a především Německu a Francii.  I když Lenin k tomuto učení také mnohé přidal. Cílem čínského snu má být tzv.“mírně prosperující společnost“, zdvojnásobení současného ročního příjmu na hlavu a usídlení se z šedesáti procentech ve městech. Tedy vylidnění venkova. Rozhodně se však má posílit státní sektor. Tedy centralizovat moc. Čínský prezident také deklaroval v minulosti sedmero „západních nebezpečí“, mezi které mimo jiné jmenoval tržní neoliberalismus, občanskou společnost a univerzálnost lidských práv. Přesně nad takovými tématy by se měla však zamýšlet i současná Evropa. Nejen Česká reublika. Jde vlastně o jakýsi princip centralizované demokracie.

Ochrana demokraci

Vždycky platilo, že demokracie ve smyslu vlády lidu nikdy příliš fungovat nemůže, přesto by mělo zůstat v paměti vládnoucích skupin, které se různě mění, že právě občanská společnost a lidská práva jsou hlavními atributy demokracie. Jistě, že vrah, který omezil velmi jasně lidské právo na život by tak otevřeného práva požívat neměl, ale je mnoho práv, která jsou jasně obecně platná. Mnohokrát jsem se již sklonil před Mojžíšem a jeho Desaterem. Problémy však nastaly v momentě prvních vyjímek z těchto základních pravidel. Výjímka dala prostor pro jinou výjímku a protinávrh až se základní pravidla ztratila téměř uplně a společnost se řídí především tím, co sama vytvořila ve svých výjímkách. Co se týká tržního neoliberalismu, pak jedno současné Konfuciovo do dnešní doby přenesené a upravené heslo zmíněné v jednom českém filmu zní: Levně nakoupit, draze prodat a pozdržet platnost faktury…Takové heslo je bohužel dnes více než platné. Zvláště pak její třetí část.

Investice především

Investiční forum na Žofíně, které celou návštěvu pakticky zakončilo, mělo jistě velký význam, protože se ho zúčastnil osobně i nejbohatší Čech Petr Kellner. Obsah podepsaných smluv je však velmi mlhavý a postupně se bude ukazovat. Přemýšlím, zda-li i v tomto případě také platí zákon o zvěřejňování smluv. Pokud ano, pak by neměly být platné, dokud nebudou veřejně přístupné. Ale myslím si, že právě na takový typ smluv, byť jsou mezi soukromými subjekty, se zákon nevztahuje. A pokud ano, jistě existuje nějaká výjimka, která ukáže, že se právě na tento typ vztahuje. Mile by překvapila firma, která by chtěla veřejně ukázat takovou smlouvu. Na druhé straně je však pochopitelné v rámci konkurenčního prostředí tržního neoliberalismu, že se tak určitě nestane. A je to i pochopitelné. Návštěvou Strahovského kláštera celý program skončil. Vlastně ne tak uplně. Poté, co byl v Praze podepsán vstup Číny do české energetiky zvláště jaderné, odjel prezident Číny a posleze i preinér Česklé republiky na konferenci o jaderné bezpečnosti. Že se konference koná bez zástupců Ruska je poměrně vážný problém vzhledem k tomu, že právě Rusko je společně s USA hlavními vlastníky jaderných zbraní. Dopad neúčasti Ruska na konferenci se ukáže až časem.

Konec návštěvy a co dál?

První návštěva prezidenta Číny skončila. Naše vítací a sluníčková společnost se rozloučila..Evropská třída bude mít na svých sloupech znovu reklamní sdělení. Billbordy i v čínštině, které vítali hlavu státu ještě chvíli zústanou, než si plochu koupí soukromý subjekt. Možná se více objeví reklama čínských investorů a majitelů, či částečných majitelů společností. V těchto dnech vyhrála levice a na nových atacích na církevní restituce, které mají právní formu a jsou tedy platné, je to vidět. Parlamentní demokracie dostala otřes v podobě platby v soudním sporu o Lidový dům. Ostatně prý i zde vystupoval v minulosti Lenin. V každém případě se jedná o věc, která se otevřela za doby Iva Svobody, který sám byl poté odsouzen, a prezidenta Zemana. Ten však se necítí za nedodržení smlouvy zodpovědný. Problém leží na dalších předsedech ČSSD. Zbývá jen doufat, že nás takový problém v budoucnu nečeká v případě strategických smluv o přátelství, které byly podenpsány na konci března v Praze. Stejně tak, že se nenajde čínský investor, který by dluh ČSSD zaplatil a tím získal vliv v této straně a tím i na celém parlamentním systému. Věřím, že tato kauza nenaruší systém parlamentní demokracie. Protože to by samotné bylo velký problém právě pro nás všechny. Pojďme si však vážit našeho stupně demokracie. Takové poklady stojí za to chránit.

(PVe, Foto: sarkao / Shutterstock.com)