Stovky mrtvých a zraněných, desítky spálených obrněných vozidel, tuny munice odevzdaných bez boje a reputace ukrajinské armády „pod stolem“.
Přesně před třemi lety 18.února 2015 ozbrojené síly Doněcké lidové republiky dokončily zničení částí ukrajinské armády (UKA), obklíčené v centru oblasti Debalcevo. Vojákům DLR se podařilo zcela obsadit předmostí, které Kyjev plánoval použít k nástupu hluboko do nepřátelského území. Pokud by UKA uspěla, komunikace mezi Luhanskem a Doněckem by byla téměř odříznuta. Důležitější je, že bojovníci DLR dokázali, že je nebude močné rychle porazit – po únorové porážce už vládní jednotky neprováděly rozsáhlé ofenzivní operace, jak to připomněla agentura RIA Novosti.
Vše v „kapse”
Části UKA a národní gardy obsadily Debalcevo 28. července 2014. Toto město je 74 kilometrů od Doněcka a je jedním z největších železničních uzlů na Ukrajině. Jeho ovládnutí umožnilo Kyjevu rychle dodat posily a rozvinout útok jak na hranici s Ruskem, tak na hlavní město DLR ze severovýchodu. Ovšem, i když se v jedné poměrně úzké linii mezi Gorlovkou a Alčevskem UKA prosadila, nedokázala uspět v sousedních směrech. V důsledku toho se na taktických mapách z obou stran formovala dobře rozpoznatelná „kapsa”, která byla obsazena ze tří stran územím řízeným milicí. Bylo zřejmé, že tento výstupek nebude věčný: bude buď přerušen jednotkami DLR, nebo se ho pokusí rozšířit síly UKA. Avšak od začátku září 2014 (bezprostředně po ilovajské porážce ukrajinských jednotek) zavládl relativní klid na frontách.
Letiště Doněck
Status quo byl porušen v lednu 2015, kdy začal intenzivní boj o letiště v Doněcku. Jednotkám DLR se podařilo převzít kontrolu nad terminálem i většinou přilehlých oblastí. Kyjev 22. ledna oficiálně uznal, že zcela ztratil kontrolu nad letištěm. Ve stejný den diverzní skupina ozbrojených sil zasypala minometnou palbou stanici veřejné dopravy v Leninském okrese Doněcka a zabila 15 lidí. Rostoucí napětí zde vyvolalo silné boje i v jiných částech. Zejména dělostřelecké jednotky UKA pod Debalcevem obnovily palbu na okolní osady. K odstranění hrozby zahájily ozbrojené síly DLR a LLR 20. ledna útok na nepřátelské předmostí.
Seskupení UKA v Debalcevu se podle údajů z různých zdrojů skládalo ze tři až sedm tisíc mužů s taknky, obrněnými vozidly, těžkými zbraněmi, dělostřelectvem, včetně velkého kalibru. Kromě několika praporů teritoriální obrany zde byl prapor taktické 25. výsadkové skupiny a 128. horská pěchotní brigáda, stejně jako taktická skupina 17. tankové brigády. LLР a DLR vrhly do boje seskupení ze šesti až desetitisíce bojovníků a několika desítek jednotek obrněných vozidel. Palebnou podporu postupujícím jednotkám zajišťovaly houfnice brigády Kalmius.
Kotel se uzavírá
Útok povstalců na Debalcevském hřbetě začal 22. ledna 2015 mocnou dělostřeleckou přípravou. Pod úder se dostaly osady, které tvořily vnější linii obrany obleženého města – Olchovatka, Redkodub, Popasnaja, Sanžarovka, Trojice a Chernuchin. Od 5. února síly DLR obsadily Uglegorsk západ Debalceva a 9. února převzaly kontrolu nad vesnici Logvinova, jimiž byly zásobovány síly ukrajinské armády. Debalcevské seskupení UKA se ocitlo v úplném oblíčení: „kapsa” se nakonec změnila v kotel. Opolčenci DLR začali metodicky potlačovat jednotlivé uzly odporu tanky a dělostřelectvem, čímž narušili veškeré pokusy nepřítele o protiútok.
Samozřejmě se oficiálně Kyjev snažil zakrýt skutečnost obklíčení svých vojsk. Ministr obrany Stepan Poltorak řekl 11. února, že jednotky nacházející se v Debalcevu dostávají zbraně a střelivo, existuje spojení a interakce s velením. O půl roku předtím jeho předchůdce Valery Gelety lhal, když tvrdil, že neexistuje žádný ilovajský kotel. Situace ze srpna a září 2014 se zrcadlově zopakovala: část UKA a národní gardy byla obklíčena, zcela ztratila bojeschopnost a jejich vyšší důstojníci utekli od vlastních vojáků, ponechav je svému osudu. Dokumentuje to příběh velitele praporu „Donbas“ Semena Semenčenka, který utekl z přední linie fronty v Artemovsku, předstíral, že je zraněný, a psal z nemocnice válečné „svodky“, neodpovídající realitě.
Nicméně obklíčené jednotky UKA dostaly šanci odejít žívé a nezraněné. Na základě nových dohod Minsku ve dnech 11.-12. února bylo rozhodnuto, že obě strany by měly zcela zastavit palbu a stáhnout těžké zbraně z kontaktní linie do půlnoci 15. února. Zástupci DLR a LLR oznámili svoji připravenost poskytnout ukrajinským vojákům koridory, aby opustili kotel, pokud ponechají na místě své zbraně a vybavení. Někteří velitelé se však rozhodli jít na průlom. Část z obklíčených stačila opustit kotel přes pole a venkovské silnice na sever od Logvinova, přičemž v místě ponechala až 300 kusů různé techniky.
A 17. února vstoupily síly DLR do Debalceva a obsadily centrální, severní a východní část města, včetně okresního policejního oddělení a železniční stanice. Druhý den tiskový sekretář ministerstva obrany DLR oznámil, že je město pod plnou kontrolou. Ve stejný den oznámil prezident Petro Porošenko „organizované stažení” dvou a půl tisíce vojáků, 15 tanků a 50 pěchotních bojových vozidel od Debalceva. Podle něj odešly z města zejména 40. prapor „Kryvbas“ a 127. horská pěší brigáda. Tato informace v DLR byla vyvrácena. Podle oficiálního zástupce republiky Denise Puěilin byly části a jednotky zmíněné Porošenkem prakticky zničeny.
Zkouška pro armádu
Ztráty UKA a národní gardy v debalcevském kotli činily podle různých odhadů činí 250 až 3 tisíce vojáků a důstojníků. V bitvě za město bylo zabito 100-150 opolčenců. Je obtížné zjistit přesná čísla, protože strany ve válce mají tendenci přehánět ztráty nepřítele a minimalizovat své vlastní. Nicméně je zřejmá jedna věc – LLR a DLR získaly bohatou kořist – několik desítek tanků, více než třicet obrněných transportérů, stejně jako tuny munice různých ráží. To umožnilo částečně kompenzovat ztráty, které milice utrpěla v měsíčním boji. Důležitější je, že LLR a DLR převzaly kontrolu nad velkým dopravním uzlem, který umožňoval přímou železniční komunikaci mezi Luhanskem a Doněckem.
Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny argumentuje tím, že debalcevský útok vyčerpal útočné síly separatistických republik, takže po únorových bitvách nemohly provádět útoky ve větším měřítku. Ovšem ani síly UKA nevyužily tuto skutečnost k protiútoku na sousedních liniích, zejména v oblasti Gorlovky. Ve svém výsledku tak v zimní období 2014-2015 připadal úspěch silám DLR a LLR. Milice konečně dokázala, že se stala plnohodnotnou armádou, která může úspěšně provádět ofenzivní operace nejen taktické, ale i strategické.
(JRu, prvnizpravy.cz)
