V době konání summitu G7 probíhalo v Číně jednání Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO) za účasti Putina atd.

EU se nalézá v migrační krizi, válku na Blízkém Východě zřejmě vyhrál s ruskou pomocí syrský prezident Bašár Asad , což výrazně oslabuje kontrolní vliv Západu v této oblasti nedaleko zdrojů ropy pro Západ životně důležitých. Čína se zabydlela na ostrovech v Jihočínském moři, důležité obchodní trase v Asii, a USA s tím nemohou nic dělat. Rusko si vzalo nazpátek Krym a Západ s tím nemohl nic udělat. ErdoganovoTurecko, základ jihovýchodního křídla NATO, se islamizuje a vede svou vlastní politiku prosazující především turecké zájmy.

Ze všech těchto událostí lze učinit závěr, že jednota Západu, opírající se především o pilíř supervelmoci USA, se začíná drobit. Individualismus, základní filosofický pilíř západní ideologie liberalismu, se přenáší i do mezinárodních vztahů. Trumpovo „America first“ zní podobně jako svého času, při konverzi od socialismu ke kapitalismu, Klausovo „Každý se musí postarat sám o sebe“. Politici a ideologové EU jsou z toho zjevně konsternováni, což se odráží v médiích. Neví, jaký k tomu zaujmout postoj. To , na co po desetiletí spoléhali jako na konstantu politických a ekonomických vztahů Západu, se jim hroutí před očima.

Jedna z hlavních idejí marxismu je ta, že mezi kapitalistickými imperialistickými státy je mír vyloučen, neboť každý z nich prosazuje vlastní zájmy. Tím klíčovým zájmem je boj o trhy, případně jejich tvorba. Z tohoto pohledu je Trumpův tlak na země EU zvýšit náklady na zbrojení minimálně na 2% HDP prosazováním zájmů amerického zbrojního průmyslu. Rozpoutání války na Blízkém východě a v severní Africe pod záminkou implantace demokracie a odstranění diktátorských režimů sledovalo stejný cíl- zajistit odbyt americkému zbrojnímu průmyslu, který je jedním z nejdůležitějších sektorů americké ekonomiky. Irák, Lybie, ale především Sýrie jsou dnes zničené země a neobstojí argument, že diktátoři v těchto zemích bojovali s vlastními občany a nedovolili proamerické opozici zmocnit se vlády. V zemích rozdělených kmenově a náboženskými sektami islámu nelze v zájmu zachování jednoty státu vládnout jinak, než potlačováním mocenských ambicí kmenových a náboženských vůdců. Toto potlačování nikdy nepřineslo tolik obětí a destrukce, včetně destrukce státních struktur, jako války rozpoutané v těchto oblastech Západem.

Západní média často hází do stejného pytle s blízkovýchodními diktátory i Putina. Nemohou však popřít, že za Putinem stojí cca 80% občanů a proti němu cca 10-15%. Putin vyvedl Rusko z hluboké politické, ekonomické a sociální krize, kterou způsobili oblíbenci Západu Gorbačov a opilec Jelcin. Západní politici a média zdůvodňují potřebu růstu nákladů na zbrojení ruským nebezpečím, ruským imperialismem toužícím zabírat další území. Faktem zůstává, že Rusko se stáhlo ze střední Evropy ( Východní Německo, Československo, Polsko,Maďarsko), Pobaltí ( Estonsko, Lotyšsko, Litva) a z Balkánu (Rumunsko ,Bulharsko). Všechny tyto země se staly členem NATO a tak se USA, hlavní pilíř NATO, dostaly až na hranice Ruska.

Putinovi je také vyčítáno, že potlačuje opozici. Nečiní tak brutálněji, nežli jsou policejní zásahy vůči tzv. extremistům, populistům a dalším opozičním hnutím v západních zemí. Brutalita zanikla se sovětským režimem s výjimkou zásahů proti muslimským teroristům napojených na islamisty.

Oblíbené téma západních médií – vraždy novinářů – zaznamenalo v poslední době značné trhliny. Ruský novinář Babčenko, zavražděný na Ukrajině údajně ruskými agenty, fotografie jehož mrtvoly vyvolala řadu protiruských reakcí nejen západních médií, ale i politků, zázračně vstal z mrtvých doprovázen připitomělou legendou. Otec a dcera Skripalovi, po otravě opět údajně ruskými agenty, rovněž nezemřeli, jak se s jistotou předpokládalo, ale jsou naživu.I v jejich příběhu je řada trhlin a právě Babčenkův případ zpochybnil i tento případ.

Cla na ocel a hliník patří do stejného koše, totiž zajištění trhu a tím odbytu pro americké výrobce. Odstoupení od klimatické dohody snižuje náklady amerických výrobců a tím pronikání na světové trhy.

Za sience -fiction považují některá media setkání Trumpa s Kim -Čong-unem. Možná, že Trumpovi nezbývalo nic jiného nežli se s korejským vůdcem sejít. Co kdyby se Korejci dohodli bez USA? Spojením jaderného potenciálu Severní Koreje a průmyslového potenciálu Koreje jižní by v Asii vznikla další jaderná velmoc. Možnost takového vývoje znepokojuje nejen USA, ale i Čínu a Rusko.

Důsledkem všech těchto událostí je hroucení postsovětského globálního řádu, který se pod vedením USA vytvořil po rozpadu SSSR, a ve kterém USA hrály klíčovou roli neomezeného suveréna schopného mocensky a ekonomicky zasahovat kdekoliv na světě a vykonávat funkci globálního četníka. USA si nechtějí připustit, že jejich globální dominantní postavení končí, že jsou zde další dvě supervelmoci prosazující své zájmy – Čína a Rusko, jejichž vliv na globální uspořádání poroste. Nelze vyloučit, že v tomto století vstoupí na světovou scénu další velmoci, které se zatím rozvíjejí v ústraní, ale se kterými udržuje Rusko i Čína velmi dobré vztahy.

(eportal.cz, foto: Shutterstock)

Komentáře