Před časem jsem uveřejnil v médiích prohlášení, které bylo reakcí na rvačku skupiny cikánů v Kojetíně na náměstí. Vzbudilo podstatně větší zájem veřejnosti, než jsem sám očekával. Učinil jsem tak poháněn obrovskou mírou vzteku a bezmoci. Vzteku proto, že jsem nenalezl dost sil strávit, jak účinně dokáže malá skupina darebáků pošlapat práci obrovského množství lidí, kteří v Kojetíně žijí, na své město nedají dopustit, mnohdy bojují s větrnými mlýny a nikdy svůj boj nevzdají. Bezmoc pramenila z nepochopitelných závěrů orgánů, od kterých očekávám, že budou vždy na straně dobra a zlo budou bez milosti trestat…

Dovolím si uplynulých šest měsíců zevrubně zrekapitulovat. Prostořeký starosta v průběhu léta musel využít služeb právní kanceláře a obhajovat své výroky o společností opečovávaném etniku. Musel jsem vysvětlovat, z kterých že statistik vycházím obviňuje cikány, že jsou líní, nevzdělaní, bez ctižádosti a řádně se nestarají o své děti. Gauneři, vyšetřovaní – jen příslušný soudce ví proč, na svobodě – celý půlrok páchali další a další trestnou činnost. Násilnosti, krádeže, nezletilí za volantem, žádný problém z jejich pohledu, jede se dál.

Znovu bitka cikánů na náměstí
Chtěl bych preventivně zdůraznit, že až budu muset v dalším kole vysvětlovat, proč ve svých článcích neodděluji trestné činy od přestupků, je to jen proto, že na šaškárny při své extrémní vytíženosti já čas nemám. Když někdo sebere v obchodě krůtí stehno, zasluhuje bez pochyby pokárání, možná finanční postih a možná i analýzu, proč tak učinil a následnou pomoc. Když to samé ale udělá podvacáté, patří do díry, až tam, jak praví klasik, zčerná! Opět preventivně – tento výrok nemá pranic společného s příslušností ke kterékoli z ras.

Uprostřed Adventu, kdy je velká většina domácností provoněna vánočním cukrovím, se kojetínské náměstí znovu proměnilo v kolbiště, a teď prosím zpozorněte, těchže rodných čísel! Nikdo víc, nikdo míň. Mediálnímu zájmu událost v ten den unikla ze dvou důvodů. Českem otřásla střelba v Ostravské nemocnici – závažnost této hrůzy samozřejmě nelze srovnávat s bitkou několika zběsilých cikánů, kteří si to navíc opět rozdali jen mezi sebou. Druhým důvodem, proč nikdo nic nestihl natočit, pořádně ani vyfotit a umístit na sociální sítě, je naprosto příkladná práce městských strážníků a policie ČR, pod jejichž okny se incident odehrál (diví se mi někdo, když ve svých článcích poukazuji mimo jiné na sníženou inteligenci konkrétních etnik?).

Násilníci opět na svobodě
Městský a stejně tak policista na obvodním oddělení není zásahová jednotka. Jsou to chlapi, kterých úkolem primárně není za poměrně mrzký peníz jít proti zločinci se sekyrou v ruce. Tři z nich do toho šli, situaci výborně zvládli (jeden se zraněním), a po zásluze se jim dostane poděkování a společenského i finančního ocenění ze strany vedení města i policie. Takto by mohl tento středně zajímavý příběh skončit, pokud by se nepřihodilo další…

Tři z agresorů byli arestováni a v Kojetíně nikdo nepochyboval, že jim k Vánocům popřejeme příjemný pobyt a komunikativní, empatické, v krajním případě něžné spolubydlící. Nikoli přátelé! Netrvalo než pár hodin a, ještě jednou zdůrazňuji, příkladná práce policistů a státního zastupitelství byla zmuchlána a odhozena do koše soudcem (možná soudkyní, nevím a vědět nechci), který se vyprofiloval ve skalního fandu bojových sportů mimo oktagon a agresoři jsou kvůli jeho rozhodnutí opět svobodní občané a při jednoduchosti jejich myšlení zase o cosi sebevědomější.

Vážený soudče, nikdy jsem doposud nebyl souzen, z doslechu jen vím, že pohrdání soudem je nepřípustné. Je fér, abyste věděl, že nepohrdám prací soudů obecně, tou vaší ale hluboce. Zjevně nejste o nic menší nekvalitou na trhu práce, než vaši chráněnci, jejichž předkové se vydali ze středoasijských stepí na dlouhou pouť vybaveni vpravdě vybraným chováním. Vaše postavení ambasadora pseudodemokracie je pravděpodobně neotřesitelné a já si svou plavbou proti proudu zadělávám na další potíže. Považuji ale za důležité, aby veřejnost věděla, kdo fakticky stojí za budoucími dalšími násilnostmi, které lze očekávat.

My v tom musíme žít
Vážně by mě zajímalo, v kterém vysokoškolském skriptu či paragrafu zákona stojí, že je šest tisíc slušných lidí povinných čekat na to, až jedno z našich dětí srazí autem zfetovaný anebo nezletilý cikán, nerespektující vůbec nic a nikoho. Dopady vašeho pohrdání obyvateli Kojetína i prací policie jsou pro naše město vážnější, než sám dokážete ze své vyhřáté kanceláře posoudit. Jedná se přitom jen o několik jedinců, kteří jen umocňují negativní obraz celé komunity, bez které  by naše město bylo úplně jiné.

A poprosím vás, až půjdete na procházku s malým synkem nebo vnučkou, a budete svědky podobných odporností, nad kterými jste aktuálně podržel palec, buďte korektní, nešetřete pohlavky, a v přítomnosti psychologa tomu dítěti vysvětlete, že je hysterické, protože zkrvavení lidé se sekyrami na náměstí jsou novou společenskou normou, kterou spoluvytváříte. (…)

I v ZOO je to lepší
Blahobytně parazitujícím organizacím, které se tváří jako ochránci práv národnostních menšin, bych chtěl připomenout, až opět podají podnět k mému důkladnému policejnímu prošetření, aby měly na paměti, že  zahraniční teroristické organizace, podílející se na útlaku většinové populace, se ke svým činům alespoň veřejně a hrdě hlásí. Očekávám vás nejprve tedy u jednacího stolu.

Poslední den v roce, kdy každoročně s manželkou a svými dětmi navštěvujeme ZOO na Lešné, pavilon kočkodanů letos obejdu obloukem zahanben a s omluvou. Tato zvířata totiž svátky stráví každopádně za mřížemi, přestože se po celý rok chovala naprosto kultivovaně.

Pokoj lidem dobré vůle, v Kojetíně v konečném účtování zlo nezvítězí!

(zdroj: protiproud.cz)

Komentáře