O USA už dnes víme, že to nezvládají – viz všechny ty progresivistické nařizovací a zakazovací aktivity jako důsledek pouličního řádění Black Lives Matter. Dost mne zajímá, jak je na tom země naše, píše v cyklu „Jak jsem potkal knihy“ Petr Žantovský.
Jeden lakmusový papírek pro naše prostředí tu teď leží přede mnou na stole. Je to nová kniha senátora Jaroslava Doubravy „Cikáni (Romové), aneb to, o čem se nesmí mluvit“. Dlouholetý severočeský komunální politik má s problematikou tohoto etnika pestré a hluboké zkušenosti. Sepsal je do publikace, která je neobyčejně nestranná a nepředpojatá, uvádí dlouhou řadu relevantních argumentů, statistik, historických údajů, a také to, jak je dnes cikánské (romské) téma zneužíváno různými aktivisty v souvislosti s migrací ze Třetího světa.
Je to kniha cenná nejen tím, jak je objektivní, ale je bohužel také jediná. Existuje hora knih o tom, jací jsou Romové pašáci, ale jen tato jediná, která bere v potaz fakta, nikoli emoce. Očekávám, že senátor Doubrava bude vláčen kdekterým bahnem. Ale to bude svědčit pouze o tom, že jeho budoucí kritici buď knihu vůbec nečetli, a/nebo ji prostě číst nepotřebují, protože mají své pravdy již předvařené. Chraň nás příroda před situací, kdy se Cikáni (Romové) poučí od černochů (Afroameričanů) a začnou se o své domnělé privileje prát s dlažební kostkou nebo baseballovou pálkou v ruce.
Kniha samotná začíná důležitou kapitolou zabývající se fenoménem aktivismu. Právě ten je podstatný v celé diskusi o cikánském (romském) tématu. Doubrava popsal aktivismus zevrubně a přesně. Posuďte sami:
Ukázka z knihy Jaroslava Doubravy „Cikáni (Romové), aneb to, o čem se nesmí mluvit“
zdroj: prvnizpravy.cz
