Vaše objevy jsou velice závažné, úplně se vymykají tomu chápání historie, na které jsme zvyklí.
Je to jen součást většího plánu. Můj tvůrčí záměr je dokázat, že slovanské písemné památky, především ruské, existují nejméně několik desítek tisíc let. Momentálně píšu druhou knihu, pravděpodobně se bude jmenovat „Ruské nápisy z doby kamenné.“ Pokud jsem se v téhle knize zajímal o samotné kameny a chrámy, tak tady zkoumám nápisy na zvířatech. Víte, že v jeskyních ve Francii je mnoho vyobrazení různých zvířat?
Pokud jsem se v téhle knize zajímal o samotné kameny a chrámy, tak tady zkoumám nápisy na zvířatech. Víte, že v jeskyních ve Francii je mnoho vyobrazení různých zvířat? A když je začneš uměle upravovat, protože jinak nápisy nejsou viditelné, tak se ukazuje, že na mamutovi je napsáno „mamut“, a na koni je napsáno „dil“! Odtud pochází ruské slovo „korkodil“. Protože schéma tvoření slov je stejné – „korkový dil“ – kůň z korky, z kůry, a kůra je šupinatá. Proto my nemáme zkomolené anglické nebo latinské slovo, ale naopak, latinské slovo je zkomolené ruské: bylo „korkodil“ a stalo se z něj „krokodýl“.
– Proč před Vámi nikdo nezískal podobné výsledky, vždyť výzkumy určitě probíhaly?
Skutečně se splnění tohoto úkolu ujali mnozí badatelé, ale prostě se utopili v hromadě faktů. Mě od nich odlišuje to, že vycházím z existence předcyrilovského písemnictví jako z faktu, přičemž nebyl jen jeden systém slovanského písma, ale mnoho, z nichž jeden, jmenovitě slabiková runica, mi nejen byla známá svou existencí, ale, po jejím rozluštění, mi umožnila přečíst a pochopit množství textů. Dodnes jsem jich přečetl víc než jeden a půl tisíce a každý měsíc přečtu desítku nových. A teď se začala jevit logika historického vývoje slovanského písma. Nyní je zcela zřejmé, že naši předkové v průběhu mnoha tisíciletí disponovali tradicí písma, velmi promyšleného a svým způsobem dokonalého – a to v době, kdy většina evropských národů číst a psát neuměla.
– Neuvěřitelné. Jak se k vašim objevům staví vaši kolegové vědci?
První reakce lidí, kteří se seznámí s výsledky mých výzkumů, je – to je nemožné! A jejich údiv je pochopitelný. Pro vědce je uznání tohoto faktu jednoduše nevýhodné – toto boří mnoho stereotypů a ustálených názorů a to je příliš netěší, protože dosud říkají, že Slované vlastní písmo až do cyrilice neměli. Proto je i sám problém předcyrilovského písma málem vědeckým kacířstvím, a obhájce podobných názorů se vědcům jeví jako drzý šarlatán. Proto se významní badatelé řešení tohoto problému vyhnuli. Já jsem také nerozhodl hned k publikaci svých prací. Bohužel, v Rusku svoje dešifrovatele nenašly. To lze vysvětlit ani ne tak slabostí domácí vědy, jako spíš její pozicí: tón v historii udávali Němci, přívrženci normanské teorie, podle které Rus převzala od Skandinávců nejen knížata a státnost, ale i písemnictví. Obecně, tento problém, podle mého názoru, má také vážný politický akcent, protože nás nutí přehodnotit místo starých Slovanů v celé historii.
– Můžeme na základě Vašich výzkumů vyvodit, že slovanský jazyk, to znamená i ruský jazyk, je jeden z nejstarších jazyků na Zemi?
Zatím to tak vypadá, ale věc se má tak, že jsem se nedotkl, řekněme, jižních oblastí Asie: je možné, že čínský jazyk je stejně starý. Ale jestli vezmeme celou Eurasii, počínaje Velkou Británií a konče Aljaškou, tak celý tenhle sever byl skutečně v době kamenné ruský. Vypadá to, jako by ruský jazyk byl tím jediným jazykem, o němž se v Bibli píše, že byl jeden jazyk až do postavení babylonské věže. Ve skutečnosti, jak se zdá, to tak je. Jak říkal jeden můj kolega, „žijeme v okupované zemi“, a tím se velmi mnohé vysvětluje. Protože, pokud se tím vážně zabýváme, budeme muset přehodnotit celou historii. Například Němci přišli na slovanské území v 1. století našeho letopočtu a začali vytlačovat Slovany. V Německu zůstalo velmi mnoho slovanských názvů, za všechny třeba Rostock („rostok“ – rusky výhonek, klíček, pozn. překl.). Ale třeba slovanský název Brandenburg – nazýval se „Brannij Bor“, to jest obranný les.
– Ale jak dokázat, že to je tak, a ne naopak? Že nebyl dříve „burg“ u nich, ale „bor“ u nás, v Rusku?
Za prvé, můžeme se podívat na pověsti – Němci jako národnost se v Evropě objevují v 1. století našeho letopočtu. Přicházejí odněkud z Asie. Za druhé: je možné provést archeologické vykopávky. Existoval takový vtip: Hitler, když už začal prohrávat válku, se rozhodl povzbudit svoje vojáky, vykopat něco v okolí Berlína, aby mohl říct – zde jsou naše svatyně, zde žili před námi němečtí rolníci. Vykopali – všude dokola slovanské osídlení. No, takže, Němci přišli v 1. století, několik století žili tiše, dokud nezesílili, a v 9.-10. století začali vytlačovat Slovany „ohněm a mečem“. Řekněme, že bylo město Lipsk, oni ho přejmenovali na Leipzig, Dresden také nebylo zpočátku Dresden, ale něco jako Drozdov. Všechna tato města byla slovanská, a Germáni odtud všechny Slovany vyhnali.
Ve druhé fázi, když začala postupná germanizace zbývajících Slovanů, je Germáni začali zesměšňovat. Řekněme, v době renesance, psali knihy jako „Loď bláznů“: když začnete číst, tak vidíte, že všude se píše „Slovan, Slovan“. Všichni hlupáci jsou Slované. To byl začátek jejich morální represe. A nakonec si vezměme 19. století, kdy se objevila německá historická škola. A v této německé historické škole jsou dvě ustanovení. První ustanovení: kdo první přišel do Evropy, tomu Evropa patří. A druhé ustanovení: první přišli do Evropy Germáni. Všechno ostatní z toho vyplývá.
Dále – Petr I. se nedožil otevření Akademie věd. Dokončení Akademie věd na sebe v podstatě vzala Kateřina II. V čele ruské historické vědy stáli tři muži – Miller, Bayer, Schletzer (všichni tři Němci, pozn.překl.). Co ti mohli říct o ruské vědě? Oni to i řekli – Rusko ve středověku žádnou státnost nemělo, převzali ji od Němců. Když se na to podíváme, tak v 9.-10. století už jsme měli státnost, Němci ještě ne. Nemohli jsme ji od nich převzít z jednoho prostého důvodu – prostě tam nebyla. Zjistilo se, že jsme od Němců převzali písemnictví. Jak jsme mohli od nich převzít písemnictví, jestliže oni, když přišli, žádné písemnictví neměli?! Existují takzvané germánské runy, ale ty převzali od slovanských Vendů (Lužičtí Srbové, pozn. překl.) a Vendové je převzali od Venedů. A opět, to, co měli Němci, byl produkt slovanské tvorby. Ale Němci celou dobu všechno převracejí. A posunuli historii.
Předtím, v 16. století, nejen my, ale i Poláci Strojakovský, Bělský jasně píší, že Rusové pomáhali nejen Alexandru Velikému, ale dokonce i jeho otci, Filipovi. Kateřina Veliká se na ně také odvolává, a oni píší, že Rusové měli listinu dlouho před Rurikem. Za pomoc Alexandru Velikému jim byla předána zlatá listina, ale dostala se do Konstantinopole, potom Konstantinopol dobyli Turci a Turci těmito dokumenty topili v lázních a listina byla ztracena. A skutečně, to se stalo, jednomu bulharskému velvyslanci se poštěstilo koupit nazdařbůh jeden vůz papírů, pak se ukázalo, že to jsou dokumenty staré bulharské říše, a oni získali několik staletí zaznamenané historie. Proto dostáváme, a to i oficiálně, historii Rusů – 4. století před naším letopočtem (Alexandr Makedonský). Ale pokud si vezmete dnes jakoukoliv učebnicí slovanské historie, řeknou vám: „Promiňte, ne dřív než 5. století našeho letopočtu.“ To znamená, že nám prostě odřízli 9 století.
– Teď si vezměte moderní ukrajinskou historiografii: píše se, že Kyjevský stát byl ukrajinský, všechna knížata byla čistě ukrajinská. Nicméně, Ukrajina tehdy nebyla. Ukrajina se objevuje až v 16. století. Bylo to polské pohraničí. Když se Velkoknížectví litevské sjednotilo s Polskem, vzniklaaa Rzeczpospolita, tehdy se tyto země staly pohraničím. Obecně, Ukrajina je umělý útvar. Pokud se budeme držet ukrajinské historiografie, tak se Rusko objevilo ne v 5. století, ale dokonce až ve 14. století. A nyní je nám všehovšudy 6 století. Mám takový dojem – je to jeden historický model –nějaký národ přijde na slovanské území, zabere toto území, vyžene odtud Slovany ohněm a mečem, zbývající pohltí do své kultury, tito lidé začínají mluvit tímto jazykem. A za nějaký čas se objeví kabinetní historiografie.
– Možná že jsou Rusové, Slované tak slabí, že každý přijde a vyžene je?
Nejsou slabí, jsou hodní.
– Ale Ukrajince lze považovat za Slovany? – Těžká otázka. Soudě podle paleolitických nápisů, bylo tam slovanské plnohlasí (speciální fonetický jev, typický pro východoslovanské jazyky, pozn. překl.). Zabývám se Etrusky, a ukázalo se, že etruský jazyk je varianta běloruského jazyka. Navíc na jednom ze zrcátek je napsáno, že oni přišli od Krivičů, a hlavním městem Krivičů je Smolensk. A druhá část jsou Poločané z Polocka. Takže tihle tvořili Etrusky. Píšou pár slov etrusky, bělorusky, a zbytek je psán v ruštině! A je naprosto jasné, že plnohlasí existovalo i v antice, i v paleolitu, je vlastní i ukrajinskému jazyku. Ale v ukrajinském jazyce „o“ přechází v „a“. Rusky „on“, ukrajinsky „vin“, rusky „toľko“, ukrajinsky „tiľki. Jedná se o jev mnohem pozdější. Ukazuje se, že základní linií je ruština a ukrajinština je odnož. Ale my jsme zachovali ten nejstarší základní jazyk. Jediná věc – objevil se u nás ruský „akan“, ale v paleolitu jsme měli „okan“ (typicky ruské fonetické jevy, jde o výslovnost samohlásky v nepřízvučných slabikách, pozn. překl.). Objevil se zvuk „ э“, který je typický pro ruský jazyk, ale předtím to bylo vyslovováno jako „e“.
– Říkáte, že latina vznikla z ruského jazyka?
Protože že celé Eurasie byla obsazena nejenom Slovany, ale Rusy, je zcela jasné, že každý národ, kteří přišel, přijal tuto kulturu, a především tento jazyk. Jaroslav Kesler píše, že všechny románské jazyky jsou prostě zkreslený slovanský jazyk. Prostě vezmete libovolná evropská slova a dostanete ruská. Ve svých knihách uvádím takové příklady, ačkoliv jich existují tisíce.
– Jaké zdroje používáte? Jak probíhá proces rozluštění a čtení starých textů?
Ve své poslední monografii „Posvátné kameny a pohanské chrámy starých Slovanů“ uvádím víc než 200 ilustrací těchto objektů – od kamenů po chrámy. Na těchto kamenech a kamenných stavbách lze vidět tyto nápisy, to si může s určitým úsilím ověřit každý, kdo chce. Věc se má tak, že pro lepší kontrast je nutné invertovat černou a bílou barvu a naopak, čímž nápisy získají mnohem větší kontrast a lépe se čtou. V knize uvádím vyobrazení kamenů a staveb na území současného Ruska, Ukrajiny, Německa, Velké Británie, Polska, Litvy, Řecka a Itálie. Chápu překvapení a pravděpodobnou nedůvěru v moje slova, ale nabízím seznámit se s materiálem alespoň jedné té knihy. Jsem si jist, že čtenář bude s mými důkazy a získanými výsledky výzkumu plně spokojen a objeví pro sebe úžasný svět starých Slovanů.
– Mnohokrát děkuji, Valeriji Alexejeviči! Přejeme Vám nové tvůrčí objevy, s potěšením jsme připraveni nabídnout Vám naše stránky k popularizaci Vašich myšlenek.
(KPa, skn.cz, Foto: skn.cz)
