Stamatis Moraitis, řecký válečný veterán z ostrova Ikaria v Řecku, přišel v roce 1943 do USA poté, co utrpěl lehké zranění v boji.
Nakonec se zde zamiloval a vzal si řecko-americkou ženu, se kterou měl tři krásné děti. Koupil si vlastní třípokojový dům a Chevrolet z roku 1951, který si zaparkoval u domu.
Život amerického snu najednou protnula těžká nemoc
Stamatis žil svůj americký sen. Všechno se zdálo být perfektní až do roku 1976, kdy se mu při zvýšené námaze začalo těžko dýchat. Zadýchával se při práci či při stoupání do schodů.
Rozhodl se proto, že navštíví svého lékaře a dá se vyšetřit.
Výsledky ukázaly, že trpí rakovinou plic a jeho lékař mu dával maximálně dva měsíce života. Zároveň na něj naléhal, aby okamžitě podstoupil chemoterapii.
Stomatis však nebyl přesvědčen o vážnosti svého zdravotního stavu, proto se rozhodl konzultovat ho s dalšími devíti lékaři. Všichni mu však potvrdili stejnou diagnózu.
Trpěl rakovinou plic a zbývalo mu zhruba devět měsíců života. Všichni lékaři mu shodně doporučili, aby co nejdříve začal s chemoterapií.
Deset jeho lékařů bylo přesvědčeno o tom, že brzy zemře.
Rozhodnutí vzdorovat doporučením lékařů
Stomatis trval na svém rozhodnutí a nadále odmítal chemoterapii.
Usoudil, že jeho pohřeb by stál více, než kdyby se vrátil do své rodné Ikarie v Řecku, kde by mohl zemřít v klidu. Přežil by tam poslední dny svého života se svou rodinou a starými přáteli.
Když se vrátil do vlasti, byl šťastný, že může být se svými blízkými. Zároveň však cítil depresi a beznaděj kvůli svému těžkému onemocnění.
Zatímco on většinu času prospal, starali se o něj jeho manželka a matka.
Časem se jeho beznaděj zmenšovala a vystřídala ji silná touha po životě. Svůj vzácný čas trávil hlavně se svými přáteli.
Začal znovu věřit. V neděli ráno se vydal do řecké pravoslavné kaple, v níž kdysi sloužil jeho otec jako kněz.
Když jeho kamarádi z dětství zjistili, že se vrátil, začali se s ním setkávat každé odpoledne. Mluvili spolu celé hodiny, a přitom vypili dvě láhve vína, které vyrobili místní vinaři.
Stomatis si pomyslel, že může zemřít i šťastný.
Zvrat v jeho zdravotním stavu
Pak se však stalo něco zázračné. Stamatis se postupně začal cítit jako předtím. Jeho síla a výdrž se mu vracely. Jako by z ničeho nic dostal nápad, že si vytvoří zahradu. Stále však věřil, že se nikdy nedožije toho, aby z ní měl nějakou úrodu.
Zahrádkaření bylo pro něj silným lékem. Pomohlo mu uklidnit se, když pracoval na přímém slunci, čerstvém vzduchu a když cítil vůni mořského vánku.
Práce na zahrádce se pro něj stala novým životním cílem.
Každé ráno se probudil v časných hodinách, aby mohl trávit čas na své nové zahradě. Ve skutečnosti zde trávil většinu svého času.
Jeho manželka a matka mu denně připravovali jídlo z čerstvých bylinek a rostlin ze zahrady.
Uběhlo šest měsíců, a i přesto stále žil.
Roky plynuly. Jeho zdraví se nadále zlepšovalo. V domě vyčlenil dva pokoje pro své rodiče, aby jich děti mohly stále vidět. Vybudoval vinici, která vyráběla 400 litrů vína ročně.
30 let od diagnózy a stále živý
Jak se roky míjely, Stamatisovo zdraví se nadále zlepšovalo. Po třiceti letech od diagnózy rakoviny si předsevzal, že po tom všem nehodlá zemřít na toto onemocnění.
V roce 1997 nabral odvahu a podstoupil lékařské vyšetření, aby si potvrdil svou domněnku, že už rakovinu nemá. Chtěl se dozvědět, co se s ním stalo a proč nezemřel.
Jeho lékaři ho důkladně prošetřili a prohlédli jeho lékařské zprávy.
Nejenže mu potvrdili dobrý zdravotní stav, ale zároveň se dozvěděl, že všichni jeho lékaři, kteří mu dávali devět měsíců života, pokud nepodstoupí chemoterapii, zemřeli. Všichni z nich byli již mrtví!
Stamatis se dožil úctyhodného věku 102 let. Příčinou jeho smrti však nebyla rakovina.
Ponaučení
Z toho plyne jednoduché a hluboké ponaučení:
- silným lékem na každé onemocnění je jídlo připravené s láskou
- trávení času v přírodě dokáže oživit vůli člověka žít svůj život
- pro léčbu je nutné mít důvod nebo cíl pokračovat dál
- neméně důležití jsou vaši blízcí, kteří se o vás starají, protože vám pomohou změnit
- depresivní myšlení na klidné
- vděčnost a úcta tvoří váš život
Nakonec, skutečné vyléčení je doménou vaší duše.
Závěr
Na závěr si řekněme něco o řeckém ostrově Ikaria, který si skutečně zaslouží pověst, že je Matkou dlouhověkosti.
Je pojmenován po Íkarovi, jenž byl podle řecké mytologie synem největšího řeckého stavitele a vynálezce Daidala.
Unikl vězení krále Mínóa na Krétě tak, že z něj odletěl s křídly, které vytvořil jeho otec. Ignoroval však jeho rady, a proto letěl příliš blízko ke Slunci a svou smrt tak našel na ostrově.
V současnosti je život na tomto ostrově stále idylický. Jeho pověst o tom, že zde „lidé zapomínají na smrt“, je stejně důležitá dnes jako i v minulosti.
Obyvatelé tohoto ostrova jen zřídka podléhají běžným civilizačním onemocněním, jako jsou srdeční onemocnění či rakovina.
Ikaria je známá i tím, že její obyvatelé se dožívají vysokého věku, mnozí překračují hranici 100 let.
Na tomto řeckém ostrově plyne život pomalu, je známý svou čistotou a překypující krásou. Můžete zde najít rozsáhlé místní vinice a sezónní plodiny.
Pokud se rozhodnete navštívit Ikarii, určitě to bude stát za to. Možná i vy zde zažijete nějaký zázrak.
(KPa, Alternativnimagazin, Foto: AM)
