Generální tajemník OSN Antonio Guterres uvedl v rozhovoru pro švédský televizní kanál SVT, že činnost jím vedené světové organizace je ve velmi vážné krizi. To vědí všichni i bez něho. Nové je pouze to, že o tom konečně otevřeně mluví i generální tajemník.
Byly doby, kdy OSN držela víceméně nezávislý kurz v podmínkách existence dvou bloků vedených velmocemi USA a SSSR při současné existenci velké skupiny zemí třetího světa, což vcelku vytvářelo dostatečně pevnou a vyváženou strukturu světového pořádku. Nicméně po roce 1991 se mnohé změnilo a ne pouze jednou…
„Nyní USA a Rusko neovládají všechny, jako tomu bylo dříve… Neexistují dva homogenní řízené bloky.“ připustil Guterres, i když v tomhle nebyl přesný, protože ve skutečnosti byly bloky tři. Přitom generální tajemník nepojmenoval upřímně stav věcí. Předně zapomněl připomenout otevřenou snahu zemí Západu kompenzovat svoji postupující slabost zvýšenou semknutostí v naději diktovat svoji vůli ostatnímu světu. Za druhé pominul fakt, že Rusko s několika málo spojenci, za přihlížení obrovské zbabělé „bažiny“ v OSN, to nehodlá tolerovat. V důsledku čehož se stává hlavním terčem útoků a tudíž musí „příliš často“ používat právo veta…
Nejsme schopni se domluvit
Zatímco pravidelně zavírá oči nad tím, jak západní země klidně obcházejí nebo využívají hlavu Rady bezpečnosti OSN podle toho, kdy je to pro ně výhodné, což dokládají nedávné raketové údery na Sýrii, Guterres připustil, že sice „máme předpisy pro řešení takových situací, ale nyní je důležité neohlížet se zpět.“ Proč tak soudí, samozřejmě nevysvětlil. Pouze konstatoval:
„V Sýrii je přítomno několik různých armád. Všemožné druhy militantů. Bojovníci z celého světa. Střetávají se zde různé zájmy. Probíhá studená válka. Máme tu konflikt mezi sunnity a šíity. Existují i další neshody mezi různými částmi regionu. Je tudíž naivní se domnívat, že OSN může zázračně vyřešit všechny tyto problémy, zejména když je Rada bezpečnosti natolik rozložená.“
Je tomu opravdu tak?
Podle slov generálního tajemníka OSN „strukturální problém“ Rady bezpečnosti spočívá v tom, že se svět po Druhé světové válce silně změnil, ale Rada bezpečnosti nikoliv. Guterres zdůraznil, že „veto se stalo nástrojem, jenž se používá příliš často.“ V této souvislosti prohlásil, že „bez reformy Rady bezpečnosti nebude možná ani dostatečná reforma OSN.“
Generální tajemník OSN přímo nepoukázal na to, že by bylo dobré odebrat Rusku právo veta a řešení Rady bezpečnosti přijímat většinovým hlasováním, což by dalo možnost nejsilnějším a vzájemně domluveným západním zemím řešit vše podle svého. Jakož i na to, že by současně bylo dobré odebrat právo veta i Číně, protože pokud ho ztratí Rusko (byť je to zhola nemožné), Číňané budou muset vyjít zpoza jeho zad a začít si sami pálit prsty hlasováním proti západnímu egoismu, jímž o sobě Západ nyní dává vědět při řešení světových problémů.
Studená válka je zpět. A co dál?
Aby se vyhnul posouzení choulostivých detailů a problémů hrozících výbuchem velkomožných byrokratů, Guterres lakonicky konstatoval: „Studená válka se vrátila.“
„V bývalých časech studené války existovaly funkce pro dialog, řízení a komunikaci, aby bylo zajištěno, že pokud vznikne riziko konfrontace, události se nevymknou kontrole. Teď u nich (USA a Ruska) takové mechanismy nejsou,“ poznamenal bezmocně šéf světové organizace.
Co se týká posledního útoku tří západních zemí na Sýrii, je prý Guterres rád, že se to tentokrát obešlo bez velké války: „Situace byla velice nebezpečná, a jsem rád, že se všechno uklidnilo.“ Ale není si jist, že to tak bude napořád.
Příčinu krize nevidí Generální tajemník OSN v systematickém přezírání OSN se strany vedoucích zemí Západu, ale v existenci „vážného konfliktu“ mezi ní a Ruskem. V této souvislosti je podle slov Guterrese nutné „obnovit dialog, aby země mohly překonat napětí, které dosáhlo minulý týden svého apogea.“ Cílem na této cestě by se mělo stát ustavení rovnováhy sil v současném světě a přivedení struktury Rady bezpečnosti OSN k nové realitě.
Ačkoliv generální tajemník OSN přímo nic takového neřekl, vnucuje se dojem, že ho nejvíce láká cesta nejmenšího odporu. Zdá se, že nemá ani důvod řešit problém vedení Rady bezpečnosti OSN a žádoucího návratu hlavních západních zemí do mezí mezinárodního práva, když jde o požadavek menšiny zastoupené v současné době Ruskem, zatímco většina zemí a členských států OSN se nechce přít se Západem a neprotestuje proti jeho faktickému neokoloniálnímu postoji.
Jak to pochopili v Rusku?
Jakékoliv řešení změny konfigurace Rady bezpečnosti OSN musí být výsledkem konsenzu mezi jejími stálými členy, poznamenal tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov. To ukazuje, že skrytý smysl Guterresova projevu pochopili v Moskvě naprosto adekvátně.
„Jakékoliv alternativy v Radě bezpečnosti nejsou. Všechny otázky související se změnou konfigurace členů Rady bezpečnosti či s libovolnou reformou Rady bezpečnosti musejí být výhradně produktem konsenzu mezi stálými členy Rady bezpečnosti,“ zdůraznil Peskov. K tomu dodal, že „tento postoj Ruska je dobře známý“.
Hlava mezinárodního výboru Rady federace (ruského Senátu) Konstantin Kosačev řekl „RIA Novosti“, že Rusko je připraveno spolupracovat se státy – členy OSN, s generálním tajemníkem organizace, a to včetně otázek reformy OSN, ale v prohlášení Guterrese chybí to hlavní – analýza příčin vzniklé situace. Podle stanoviska senátora „to nastalo výhradně v důsledku postupného a záměrného rozmělnění úlohy a funkce Organizace spojených národů a její Rady bezpečnosti ze strany Západu,“ proto Guterresovi můžeme jen doporučit, aby se na straně mezinárodního společenství snažil domoci odsouzení libovolného porušení Charty OSN.
Předseda výboru Státní dumy pro mezinárodní otázky Leonid Sluckij v rozhovoru pro TV „Cařihrad“ zdůraznil, že „slova Antonia Guterrese odrážejí skutečnou situaci spočívající v tom, že Radu bezpečnosti OSN si již dávno minimálně částečně podrobilo Ministerstvo zahraničí USA.“ K tomu poslanec doplnil:
„Dovolte, abych v této souvislosti připomenul situaci v Iráku a Libyi. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN se vydávaly na základě informací z Washingtonu, které se následně nepotvrdily. A mezitím byly svrženy režimy v těchto zemích, jejich lídři popraveni a samotný Irák i Libye v podstatě přišly o vlastní státnost. Snaha uplatnit stejný scénář na půdě RB OSN se dnes týká i Sýrie.“
Sluckij vyzval k boji za OSN, aby „nepřestala být hlavou světové architektury,“ i když „USA, které se především snaží udržet unipolární svět s jediným centrem síly ve Washingtonu,“ volají po reformě OSN, aby „se snížila její vedoucí role“. Poukázal také na to, že „Rusko vystupuje kategoricky proti tomu“.
Sluckij nepochybuje o svědomitosti Guterrese, neboť předpokládá, že „se v žádném případě nepodepisuje pod oslabení role OSN ve světových otázkách“, ale prostě jen „upřímně říká, že činnost OSN a světový poměr sil si vzájemně neodpovídají.“ A poslanec z toho vyvozuje závěr, že je potřeba „vztáhnout světovou rovnováhu sil k multipolárnímu systému, což znamená přejít od závislého washingtonského k absolutnímu systému souřadnic v našem chápání toho, jak budeme dále žít ve 21. století“.
Bude OSN ještě k něčemu?
Předseda výboru Státní dumy pro mezinárodní otázky požaduje „vrátit OSN a její Radě bezpečnosti jejich zákonné místo ve vedení všech procesů světové bezpečnosti a pokořit univerzální ambice těch zemí, které by se chtěly za každou cenu, včetně ceny krve, stát světovými četníky.“
Stručně řečeno, Sluckij považuje prohlášení Guterrese za „signál k tomu, že je nutné dopracovat se zachování samotné OSN a jejích základních principů na nejvyšší světové úrovni.“
Otázka spočívá pouze v tom, zda Generální tajemník OSN v sobě najde sílu konat v souladu s očekáváním, které na něho klade Rusko, nebo upřednostní nechat se unášet proudem. Druhé je, bohužel, mnohem snadnější. A dosud tak činil.
(JRu, protiproud.cz)
