Jestliže byla dříve politickým a ekonomickým umocněním pro země-členy, dnes se mnoha občanům členských zemí jeví těžkopádnou svazující državou, která nebezpečně nedemokraticky upírá a obírá členské země o jejich svrchovaná práva a kompetence a aspiruje na stále absolutističtější moc. Setrvávání v EU je již do jisté míry dáno jen historickou setrvačností a absencí alternativní nosné evropské politické platformy.
Pokles popularity EU je již patrný i u občanů západních a zakladatelských zemí. To platí i o nám historicky blízkém Rakousku. Poslední průzkum unijní agentury Eurobarometr monitorující veřejné mínění v členských zemích udává, že již méně než polovina Rakušanů vidí členství své země v EU jako dobrou věc. Ještě většími realisty jsou pak Italové, z nichž považuje členství za dobré necelých 40%, dále Chorvaté a už vůbec se nedají opíjet rohlíkem Češi, z nichž bezmála jen pouhé třetině se vidí členství v EU za dobré. Přitom mnohá česká média a politici si počínají tak, jakoby Češi schalovali členství v EU na 100%, a prohlubují tak jen propast zhrzení a nedůvěry. Ilustrativní je přitom odpověď evropských občanů na otázku Eurobarometru, zda mají za to, že jejich hlas je v EU slyšet. Západní občané odpovídají, že převážně ano, zatímco východní vidí situaci podstatně hůře.
Prakticky nejdrásavější problémy, kterými si dne EU u svých občanů šlape po štěstí, je imigrační politika a liberální neomarxistické manýry vnucované občanům politickým a společenským nátlakem jako jediné pravé evropské hodnoty. Rozhodné odsouzení a odřeknutí se těchto dvou patologií a jejich proponentů by zachovalo nejen bezpečnost a prosperitu společenství evropských zemí, ale důvěru a životaschopnost samotné EU. Zatím to však nevypadá, že by EU byla schopna takového revitalizačního obratu, překročit svůj stín a tak utéct hrobníkovi z lopaty …
(eurabia.cz, foto: Shutterstock)
