Když v roce 1945 vznikla OSN, jako myšlenka dalšího amerického prezidenta Roosevelta, uvedená v Deklaraci národů z Prvního ledna 1942 všichni si mysleli, že nedokonalost první organizace je překonána. Opak ukázalo první vážnější rozhodnutí OSN o vzniku dvou států na bývalém Britském mandatorním území v Palestině, kdy islámské státy toto rozhodnutí nerespektovaly, odmítly vznik islámského státu Palestina a v den vyhlášení státu Izrael tento napadly.
Dalším prubířským kamenem OSN byl rok 1950, kdy komunistická severní Korea za podpory Číny a Sovětského svazu napadla jižní Koreu. Zatímco OSN, přesněji Rada bezpečnosti OSN odsouhlasila vyslání mezinárodních jednotek na zastavení komunistické agrese, tak Sovětský svaz, který se mimochodem hlasování neúčastnil a zasedání Rady bojkotoval, podporoval severní Koreu dodávkami zbraní, ale také přímou, byť tajnou účastí sovětských pilotů, což sice v té době Američané tušili vzhledem k soubojům v Aleji Migů kolem řeky Ja-lu, kdy piloti Migů nevypadali zrovna jako Asiaté, ale nemohli to dokázat. Naplno to vyšlo najevo po rozpadu SSSR a otevření sovětských archívů.
Podobné to bylo během konfliktu veVietnamu, nebo během Jomkipurské válkyv roce 1973, kdy arabské státy napadly Izrael. Stejně jako v během korejské války Spojenci tušili, že za nitky tahá Sovětský svaz, tak zde to bylo obdobné. Veškerá protiletadlová obrana byla řízena sovětskými poradci, podobně v egyptských letadlech seděli piloti ze Sovětského svazu, a dokonce celý plán napadení Izraele byl vypracován sovětskými poradci. Plán mimochodem geniální a to natolik, že izraelská opevnění na břehu Suezu byla zničena podmáčením vodními děly. Byla to jediná arabská válka proti Izraeli, kterou Arabové mohli vyhrát. Jenomže Arabové. Sovětští poradci nikdy nedokázali pochopit, že oni nechápou naprosto jednoduché strategické věci a šokem pro ně bylo, když byl vyhlášen bojový poplach a arabští muslimští vojáci, místo pohotovosti padli na kolena a začali vzývat Alláha.
Ale nejde jen o Izrael, který to neměl v OSN, kde většina států a všechny islámské státy odhlasují proti Izraeli cokoliv, jen proto, že to je Izrael. Stačí si připomenout poslední události kolem uprchlické krize, která začala v roce 2015. Je to OSN, která vyzývá evropské státy k jejich přijímání a apeluje na lidskost a lidská práva. Zvláště Rada OSN pro lidská práva je v tomto velice aktivní. Co na tom, že v islámských zemích lidská práva nejsou dodržována, co na tom, že země zasažené válečným konfliktem jako Irák či Sýrie sousedí s dalšími islámskými zeměmi, kde žádný konflikt neprobíhá a jediné co tyto země dokázaly, že za peníze evropských zemí, jako Česká republika, trpí na svém území uprchlické tábory, ale tyto země nenabídnou těmto uprchlíkům azyl. Ale apeluje se na Evropu.
Na Evropu, která strká peníze do kapes i těm, kteří je nepotřebují, která sponzoruje kdejakou africkou zemičku, která si vzpomene, že za její bídu může kolonizace.
Proč se někdo nezeptá, co dobrého udělaly arabské a africké země pro svět za celou dobu trvání OSN? Nic, opravdu nic a nic se ani nedá dohledat. Vše, co arabské a africké země, převážně islámské prosadily v OSN bylo vždy a jen ku prospěchu těchto zemí a náklady nesla Evropa a USA. Islámské země a země Třetího světa jen umí natahovat ruku a odvolávat se na svoje „práva“ a odkaz na vinu Evropanů za kolonizaci. Kolonizaci, která skončila před sedmdesáti lety a ti kolonizátory „utlačovaní“ utíkají do zemí svých „utlačovatelů“, zatímco jejich vlády z těch „utlačovatelů“ ždímou peníze.
USA udělaly první krok. Měly by udělat i další, a to vystoupit z OSN jako celku a po nich by to měly udělat další země. OSN se totiž stává zájmovou organizací určitých států ne nepodobnou americké Cosa Nostra. Jenom s tím rozdílem, že americká mafie působila proti zákonům a společenským normám, tedy ilegálně, tak OSN si pravidla tvoří legálně. Mnohdy za potlesku těch, kteří OSN sponzorují a po kterých OSN vyžaduje „výpalné“, v moderním slangu, finanční pomoc.
(euportal.cz, foto: Shutterstock)
