Brána k digitální totalitě je otevřená dokořán
Nemá moc smysl vracet se k událostem, které se seběhly minulý týden v americkém Washingtonu. Nechci ani rozebírat, zda a do jaké míry podněcoval Donald Trump demonstranty, aby vzali Kapitol na zteč. Nebudu rovněž spekulovat, jakou roli v celé věci sehrála na místě přítomná Antifa, ani o tom, jak je vůbec možné, že do jindy tak přísně střeženého Kapitolu proniklo tolik demonstrantů. Pravdu o všech těchto jevech vyjeví až čas a navzdory všeobecně vytvářenému dojmu vlastně není až tak podstatná.

Mnohem důležitější totiž je, co následovalo. Hrozba pro demokracii totiž nejsou demonstranti v ulicích nebo v chodbách, kancelářích a zasedacích místnostech parlamentu. Jistě, je to nepříjemné. Jistě, jakékoli zbytečné násilí je potřeba odsoudit. A jistě, je to obrovská šmouha na obraze „té nejvíc nejlepší země na světě s tím nejskvělejším politickým systémem a tou vůbec nejlepší demokracií, kterou je potřeba vyvážet všude do světa“, jak svou zemi mnoho Američanů vnímá. Mnohem větší hrozbou pro demokracii nejen v Americe, ale i v celém světě je však hrozící nástup digitální totality.

Twitter zablokoval Donaldu Trumpovi účet. Později se přidal Facebook. A když (logicky) začali uživatelé prchat na sociální síť Parler, která si zakládá na respektování svobody slova, rozhodli se technologičtí giganti zrušit i ji. Napřed ji Google stáhl ze svého obchodu, potom totéž učinil Apple a vše korunoval Amazon, který Parleru odstavil servery.

Herní vývojář a otec legendárních českých počítačových her Mafia a Kingdom Come: Deliverance Daniel Vávra k tomu na svém facebooku hořkosladce poznamenal, že pokud byste si snad chtěli založit vlastní sociální sít, je to brnkačka: „Jen si k tomu musíte ještě pořídit vlastní operační systém, vlastní továrnu na mobily, vlastní webhosting a vlastní infrastrukturu, přesvědčit banky a další instituce, aby vám to začaly podporovat, aby to bylo použitelné, a pak už jen přesvědčit pár desítek milionů uživatelů, a je to.“

Proč zabanovali Donalda Trumpa?
Údajným důvodem (osobně bych spíše řekl zámikou) pro obstavení Trumpových účtů bylo, že měl porušit pravidla komunity (tedy jakási smluvní pravidla užívání sociálních sítí) a že měl podněcovat k násilí (já jsem mimochodem naopak z úst Donalda Trumpa slyšel v osudný den jen výzvy demonstrantům, aby se z Kapitolu stáhli).

Úřadující americký prezident je tak technologikými firmami cenzurován v situaci, kdy ty stejné technologické firmy dávají na svých platformách prostor například íránskému ajatolláhovi Chameneímu, který pravidelně vyzývá ke genocidě židů a k vymazání Izraele z mapy, a vesele kolaborují s totalitními mocnostmi a režimy, které potlačují lidská práva, vězní novináře a nechávají lidi zmizet. Lepší příklad dvojího metru by snad ani nešlo vymyslet.

Tady ale nejde jen o Trumpa. Své by o tom mohl vyprávět i náš Dominik kardinál Duka, kterému Twitter odstavil účet loni v listopadu. A třeba s Facebookem si své užil youtuber Ondřej Tesárek vystupující pod přezdívkou Bratříček. Trump je jen vyvrcholením příběhu o tom, jak se technologičtí giganti rozhodli diktovat, jaké a čí názory se mohou internetem šířit a kdo musí být umlčen.

Z internetu a sociálních sítí jsou tak vytlačovány názory a lidé, kteří neodpovídají progresivnímu mainstreamu. Ten zplodili neomarxisté na západních univerzitách. (Jsou to zpravidla lidé, kteří opustili dělníky ve prospěch nejrůznějších menšin a kteří svůj boj proti kapitalistickému útlaku vedou od stolu v kavárnách se šampaňským v jedné ruce a s iPhonem, který zaplatil tatínek, v ruce druhé.)

Jak levice ovládla jazyk?
V této souvislosti si ale prosím povšimněte jednoho fenoménu, a sice toho, s jakou elegancí a samozřejmostí se tito lidé zmocňují světa skrze slova.

O událostech ve Washingtonu tak mluví jako o povstání (anglicky insurgency) a o celé demonstraci jako o rasistické. To je výborná nálepka, protože přece všichni víme, že co je rasistické, je automaticky špatné, a taky všichni tak nějak tušíme, že typický volič Donalda Trumpa odněkud z maloměsta nebo z venkova asi těžko odpovídá nárokům moderního městského liberála na politickou korektnost. Je proto z definice rasista, a tedy špatný člověk, se kterým se nevede diskuse. To, jestli (a jak vůbec) byly demonstrace rasistické, přece netřeba dokazovat.

Míra sugesce je natolik velká, že například komentátor americké konzervativní stanice Fox News Tucker Carlson zjistil, že i část zaměstnanců amerických republikánů podlehla tomuto dojmu. Celé je to jak vystřižené z románu George Orwella 1984, ve kterém si totalitní dystopie vytvořila svůj vlastní jazyk, newspeak, díky kterému dokázala ovládat lidi a bránit jim přemýšlet o určitých věcech. A to je směr, kam pod taktovkou technologických gigantů bohužel směřujeme.

Spolupracuje stát s technologickými firmami?
Buďme ale spravedliví. Firmy jako Facebook, Twitter, Amazon, Google nebo Apple v tom nejedou samy. Činí tak ruku v ruce s vládami, které na ně tlačí, aby potíraly fake news, bránily projevům nenávisti a vůbec se staraly, aby svět na sociálních sítích byl jen sluníčkový. Svět ale takový není.

Svět je plný radosti, krásy a štěstí, ale i zloby, zla a utrpení. Sociální sítě nejsou nějakým únikem od reality ani možností, jak se vrátit do rajské zahrady. Jsou obrazem života, reflexí naší každodennosti a hlavně nástrojem, jak být v kontaktu s našimi blízkými. (Zvláště v dnešních dnech, kdy nám vlády kvůli koronaviru zakazují normálně žít, je tato poslední funkce velmi důležitá.)

Většina lidí neřeší na sociálních sítích politiku. Bohužel inženýrové lepších zítřků se rozhodli zpolitizovat vše. A pokud to půjde takhle dál, tak už možná příští Vánoce dostanete na Facebooku ban, protože nějaký dobrák nahlásí vaši fotku vánočního betléma za to, že ho uráží, protože Baltazar je na rozdíl od zbylých dvou králů v pokleku. A váš soused vyfasuje ban za fotku betléma, který je nedostatečně kulturně rozmanitý, protože na ní všechny postavičky mají stejnou barvu kůže. A dalšího napráší ochránci zvířat, protože přece není správné, aby se Jezulátku v chlévě klaněla kravička s oslíkem, protože to přece symbolizuje kulturně nepřijatelný nárok lidské rasy na dominanci nad zvířaty.

Zní to absurdně? Jistě. Znělo ještě před měsícem absurdně, že největší sociální sítě zabanují amerického prezidenta? Odpověď v obou případech zní bohužel ano. Jsou to vyhlídky chmurné jak z inzerátu na svět, ve kterém se už nedá snesitelně žít.

Co se sociálními sítěmi?

Jak z toho ven? Nesmíme to vzdávat. Pokud to totiž vzdáme, přijdeme nejen o svou svobodu, ale i o demokracii. Demokracie totiž nemůže bez diskuse existovat. Svoboda slova, možnosti říct vlastní názor a hlavně možnost se s názorovým oponentem o ty názory pohádat a nechat ostatní, aby se mohli svobodně rozhodnout, čí názor je lepší, to je přece obrovská hodnota, o kterou nás technologičtí giganti a vlády chtějí připravit.

Naštěstí ne všechny vlády, ne všichni politici a ne všechny veřejně činné osobnosti podlehly. Už výše zmíněný Daniel Vávra kupříkladu rozjel petici Stop cenzuře, pod kterou sesbíral od lidí napříč politickým spektrem už přes dvacet tisíc podpisů (podepsat lze i on-line). A třeba v Polsku vláda v prosinci představila návrh zákona o svobodě slova na internetu. Ten říká, že sociální sítě nesmějí mazat příspěvky uživatelů, které nejsou v rozporu s polskými zákony.

Jak budou v Polsku regulovat sociální sítě?

Pokud by třeba Facebook takový příspěvek smazal nebo uživatele zablokoval, musí mít uživatel možnost se proti rozhodnutí odvolat a sociální síť musí o odvolání rozhodnout do 24 hodin. A uživatel získává právo pokračovat dál. Do 48 hodin se může obrátit na soud a ten bude muset do sedmi dnů rozhodnout.

Všechny tyto procesy by přitom měly podle návrhu zákona proběhnout elektronicky. A sociální síť by mohla za nerespektování soudního verdiktu vyfasovat pokutu až ve výši osmi milionu zlotých (tedy více než 46 milionů Korun českých). Existují i další cesty. Jednou z nich je dotlačit sociální sítě buď do pozice platformy, která nenese odpovědnost za obsah a nijak do něj nezasahuje, nebo v horším případě nakladatele, který sice může zasahovat do obsahu, jak se mu zlíbí, ale nese za něj plnou právní zodpovědnost.

Nachápejte mě prosím špatně. Rozhodně tady nepléduji za to, aby se ze sociálních sítí stala stoka. Nemůžeme však nadále existovat v systému, kde o existenci příspěvků i samotných profilů rozhoduje libovůle nadnárodních korporací a soustředěná akce samozvaných cenzorů, kteří pod vlajkou boje proti fake news potírají názory, které se jim nelíbí. A nemůžeme tolerovat nadále ani existenci systému, ve kterém se běžný uživatel nedomůže ničeho a nemá žádná práva.

O vině a trestu mají a musejí v demokratické společnosti rozhodovat soudy, kde je úkolem žalobce prokázat vinu a kde má obviněný možnost se hájit. Soudní senáty nelze nahradit počítačovými algoritmy, najatými studenty sociologie ani samozvanými pachateli dobra.

Na tom musíme trvat a za to musíme bojovat. Dnes je ještě čas tu bránu k digitální totalitě zavřít, ale už brzo může být pozdě.

zdroj: parlamentnlisty.cz

Komentáře