Pro některé země to může znamenat boj o samotnou existenci, pro jiné šanci na nastolení demokratických režimů a zbavení se alespoň částečné závislosti na produkci ropy.
Jedním z nejvíce ohrožených států, který je navíc zmítaný nákladnou válkou s Islámským státem, je Irák. Rozpočet tohoto státu tvoří z devadesáti procent příjmy z prodeje ropy. Pouze platy osmi milionů státních úředníků činí čtyři miliardy dolarů měsíčně. Celkové výdaje nutné pro udržení základních závazků státu ke svým občanům jsou ještě vyšší. Celkové příjmy z ropy se nyní ustálily okolo tří a půl miliardy dolarů. Podle irácké vlády je tato situace neúnosná, a pokud ceny zůstanou nízko delší dobu, Irák jako stát nepřežije.
Výrazně se pokles cen ropy podepsal i na dlouhodobě ekonomicky prosperující Saudské Arábii, jejíž královská rodina se kvůli rekordnímu rozpočtovému schodku pokouší zachránit národní hospodářství pomocí ekonomických reforem. Strukturální reformy, privatizaci a orientaci na jiná odvětví je náročné provádět i v období ekonomického růstu. Snižování výdajů, zvyšování cen a diverzifikace hospodářství je jediným receptem jak čelit ropnému šoku. V případě diktatury Saudské Arábie to může znamenat i šok společenský, u kterého můžeme jen těžko předpovídat jeho důsledky. Může buď vést k naprostému chaosu a krveprolití, nebo k liberalizaci a demokratizaci země.
Klesající ceny ropy přivádí na cestu demokratizace i Venezuelu, která je na pokraji bankrotu. Země, ve které už sedmnáct let vládnou socialisté nejprve pod vládou Hugo Cháveze a nyní pod vládou jeho nástupce Nicoláse Madura, zažívá dlouhodobě velmi tíživou ekonomickou krizi, kterou nyní silně prohlubují padající ceny ropy. Její ekonomika se za minulý rok snížila o deset procent a tento rok ji podle předpovědí čeká propad o dalších osm. Inflace v zemi je podle Mezinárodního měnového fondu okolo 720 procent, což vede k naprostému znehodnocení peněz. Venezuelské obyvatelstvo trpí nedostatkem prakticky všeho zboží včetně základních hygienických potřeb. Tato neúnosná situace se podepsala i na prosincových volbách do Národního shromáždění, ve kterých většinově zvítězily opoziční demokratické strany. Ty před několika dny zahájily demokratizační kampaň proti prezidentu Madurovi, ve které se snaží změnit ústavu a vyvolat národní referendum o jeho setrvání ve funkci.
S ekonomickými problémy způsobenými ropnou krizí se potýká ještě celá řada dalších zemí. Kromě Ruska patří mezi nejvíce zasažené například Nigérie, která bojuje proti teroristické organizaci Boko Haram a zároveň si kupuje mír s povstalci v deltě řeky Niger, kde je většina ropných nalezišť. Pokles příjmů z ropy může vést ke zvýšení napětí, obnovení násilí a rozvratu země.
Ať už pokles cen ropy ve světě bude znamenat více geopolitických konfliktů, nebo nakročení některých zemí k demokratickým reformám, je jisté, že další pád cen ropy zastaví jen širší dohoda ropných velmocí. V opačném případě se budou vlády zemí závislých na ropě zoufale snažit získat více peněz na vyplácení mezd a základních státních výdajů. Budou muset zvyšovat těžbu ropy a budou jí těžit tolik, kolik jen budou schopny. Nabídka ropy bude stále víc převyšovat její poptávku a tím se budou nadále snižovat její ceny.
Ropná krize tak může vyvolat ekonomické i geopolitické změny, které otřesou stabilitou světa ještě víc, než se nám nyní může zdát.
(ALi, Foto: Shutterstock)
