Rozhovor

Unikátny, imaginárny výtvarný prejav, ktorý v každom zanechá nezmazateľnú stopu. V myšlienkach nad výsledným dielom výtvarníka z Levíc, Peťa Hoffmanna. Štyri knižné publikácie, obaly na CDčka hudobných skupín, niekoľko samostatných výstav a neskutočné množstvo dych vyrážajúcich fotografií i obrazov. Ich spoločným znakom je bytostné spojivo so živou prírodou. To je len zlomok z diela tohto mladého človeka. Nechajme ale prehovoriť pre ceskoaktualne.cz samotného autora.

Stalin bezprostředně po válce měl zálusk i na Slovensko – nakonec dostal „jen“ Podkarpatskou Rus. Obyvatelům Zakarpatí se tak rázem změnil život. Z „kapitalistického“ Československa jako mávnutím kouzelného proutku přešli pod SSSR. Dnes odtud odchází, kdo může – mladí lidé do škol a za prací, rodiny za lepším, a nejen venkov se dramaticky vylidňuje. České a československé kořeny na Podkarpatí dlouhodobě obnovuje a připomíná užhorodská Společnost T. G. Masaryka, jehož dlouholetým předsedou je neúnavný Ivan Latko. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vyzdvihuje společnou koexistenci nejrůznějších národů a jazyků, kultur, které tvoří onu specifickou oblast území, jež od roku 1919 až do čtyřicátých let patřilo pod Československo a zažívalo nebývalý ekonomický i sociální boom.

„Současná vláda je probruselská a proimigrační a tento kočkopes nebude mít podle mých odhadů šanci přežít celé volební období.

„Na konci 80. let jsme byli přesvědčeni, že komunistické školství je mizerné, a že potřebuje hlubokou reformu. Mluvilo se dokonce o tom, že je na úrovni Gabunu nebo jiné děsivě zaostalé země. Jenže přišel listopad 89, hranice zmizely, znalosti dětí byly srovnány v mezinárodních testech a ukázalo se, že to, co tady zůstalo po komunistech, bylo o třídu lepší než školy na západ od nás. Naše děti uměly lépe svůj jazyk, dokázaly lépe myslet, lépe řešit problémy a taky nesrovnatelně lépe počítat,“ říká sociolog Petr Hampl.

„Babiš nemá jiný program než sliby. Celá jeho programová vize není nic jiného než slib, co všechno pro občany udělá. Myslí to dobře, chce pro občany pracovat, chce jim ukázat, že má výsledky. Je jasné, že tím může být politicky úspěšný. Tato metoda populismu má jednu velkou nevýhodu. Jakmile to všechno nepůjde tak, jak slíbil, velmi rychle poletí dolů, protože jinou vizi nemá,“ říká konzervativní spisovatel Vlastimil Podracký.

„V EU od samého jejího založení převládala tendence brát Itálii jako zaostalého poskoka, sluhu, číšníka, jakousi chudou spodinu. Francie a Německo si s ní dělaly, co chtěly. To Salvinim skončilo a Itálie bude opět učit Evropu, co znamená být civilizovaný. Nějakou dobu ještě potrvá, než se k tomu sama rozcvičí, ale německo-francouzská hegemonie – přesněji řečeno hegemonie německá s francouzským přikyvováním – skončila,“ říká spisovatel Benjamin Kuras.

„Zcela jistě je pro nás katastrofou zůstávat v EU. Každým rokem jsme na tom hůře než rok předtím – a to ve všech měřitelných oblastech… Dnes jsme v té situaci, že nás západní země vysávají, a část peněz tu skutečně investují nazpět. Jenže ne do lepšího fungování státu, ale naopak. Investují je do zničení české demokracie, do omezování občanských svobod, do likvidace rodiny, do šíření těch nejodpornějších ideologií. Pokud vím, žádná koloniální mocnost nezacházela se svými koloniemi tak špatně, jako dnes Německo zachází s malými evropskými státy,“ říká sociolog Petr Hampl.

„Dneska můžete na společnosti beztrestně parazitovat za dvou předpokladů: Buď v tom musíte umět chodit, a potom patříte mezi nepřizpůsobivé. Anebo musíte být už hodně bohatý, a pak patříte mezi elitu národa,“ říká profesor sociologie Jan Keller.