NASA nedávno objevila 219 planet, které se nacházejí mimo naši sluneční soustavu. Předpokládá se, že asi na deseti z nich může být život podobný jako na Zemi.
Churchill je veřejnosti známý především jako válečný vůdce, jeden z nejvlivnějších politiků dvacátého století, jednoznačný historik a výmluvný řečník. On byl ale také vášnivým propagátorem vědy a techniky. Tento světoznámý politik načrtl již v roce 1939 své vědecké názory v 11ti stránkové eseji nazvané „Jsme sami ve vesmíru ?“, která byla nedávno objevena. Doslova v eseji napsal : „ Stovky tisíc mlhovin, z nichž každá obsahuje tisíce milionů sluncí, mají obrovské předpoklady, že musí existovat velké množství sluncí, které mají planety, jejichž klimatické parametry neznemožní život. Nejsem tak pyšný úspěchem naší civilizace, abych si myslel, že naše planeta je jediným místem v tomto obrovském vesmíru, kterou obývají živé inteligentní bytosti.“
Jednoduchá webová aplikace ukazuje aktuální počet astronautů pobývajících mimo laskavou náruč naší planety.
Už v dávných dobách bylo zvykem nazývat Slunce ohnivou koulí. Někteří z nás máme nutkání hovořit tak o něm i dnes. Kolik vody by bylo potřeba k uhašení tohoto ohně?
Jestli jste si mysleli, že poprvé jsme mohli naši modrou planetu vidět z orbity díky snímkům, které pořídila ruská sonda Sputnik v roce 1957, nebo dokonce až kosmonaut Jurij Gagarin o čtyři roky později, jste vedle jak ta jedle. První fotografie vznikla už 24. října 1946 a pořídila ji raketa V-2, kterou vyvinula nacistická Třetí říše. Do výšky 104 km ji ale vypustili Američané ze základny White Sands v Novém Mexiku. Na její palubu umístili fotoaparát Devry a právě díky tomu pozemšťané poprvé v historii spatřili, jak naše Země vypadá z vesmíru.
Astronomové využívající Hubbleův kosmický dalekohled poprvé přesně změřili vzdálenost k jednomu z nejstarších objektů ve vesmíru – skupině hvězd zrozených krátce po velkém třesku.
Medzinárodný tím astronómov preukázal, že v poslednej fáze svojej existencie sa Slnko s najväčšou pravdepodobnosťou zmení v planetárnu hmlovinu. Hoci táto verzia smrti nebeského telesa bola navrhnutá skôr, niektorí odborníci predpokladali, že aby zhodila vonkajší plášť, hviezda by mala byť dvakrát masívnejšia, informuje publikácia Science Alert.
Daleko ve Sluneční soustavě, odkud je Země vidět pouze jako bledě modrá tečka, strávila osm let kolem Jupiteru kosmická sonda NASA, Galileo. Během této doby poslala sonda Galileo (o něco větší než dospělá žirafa) spousty dat o měsících plynového obra, včetně pozorování magnetického pole Ganymedu, které bylo trochu odlišné od magnetického pole Jupiteru. Mise skončila sice v roce 2003, ale nové prozkoumání dat z prvního průletu Galilea kolem Ganymedu přináší nové poznatky o tomto měsíci, který je dost odlišný od jiných měsíců Sluneční soustavy.
Americká raketa Falcon 9 soukromé společnosti SpaceX v těchto dnech úspěšně vynesla na oběžnou dráhu kolem Země teleskop. Ten má za cíl výzkum planet mimo naši sluneční soustavu.
Naší planetě hrozí za 68 let srážka s šedesátimetrovou planetkou 2018 GG. Tu 6. dubna objevili hvězdáři v Arizoně.
Každoročne v polke apríla sa s nimi stretneme. Už tento víkend tak môžeme očakávať meteorický roj Lyridy.
Energie je vesmírným chameleonem, pohání náš vesmír tím, že se neustále mění. Stojí za zrychlením, rozpínáním i za apokalyptickými nárazy. Vše co kolem sebe vidíme je energie, my, stromy, domy, půda i prázdný prostor mezi hvězdami. Veškerá energie, kterou kolem sebe vidíme pochází jediné události, jenž se udála před miliardami let. Z Velkého třesku, samotného počátku vesmíru. Původem veškeré hmoty i energie ve vesmíru je opravdu Velký třesk.
